Retrospektivní dvojalbum by zasloužilo podtitul „Všechno, co chtěl mít nadšenec pro domácí rockovou historii od Bohemie, ale neměl, kde brát“. V archivech se „nebál zeptat“, a hlavně tvrdohlavě kutat pečlivý dramaturg desky Jarda Riedel. Největším přínosem kolekce jsou tak znovuobjevené a na deskách nikdy nevydané rozhlasové (studiové i profesionální koncertní) nahrávky kapely, zahrnující kompletní vystoupení Bohemie na Pražských jazzových dnech 1977 a jeden kus z Bratislavských jazzových dnů 1977. S předchozími CD reedicemi se překrývá pouze sedm skladeb, vydaných původně na SP. A i z dobových singlů tu vychází jedna píseň (trochu „flamengovská“, ostatně saxofonistou Janem Kubíkem složená Přístav žíznících) na CD poprvé.
Kompozice zestárly velmi různě, třeba prog/jazz/rockové Nádraží bylo mým domovem se „sociálně kritickým“ textem zvousatělo důkladně. Zato například funkově odpíchnutý kus Mlhavé ráno s mladicky invenčním Michalem Pavlíčkem a excelujícím Kubíkem by klidně mohla uchopit nějaká dnešní groovová parta. Rozhodně tu nejde jenom o dokument doby, ale o nápaditou a dodnes zajímavou muziku.
Důležitou součástí kompletu je booklet s obsažnou statí a archivními snímky. Obzvláště vypečený je reprint vymlouvacího předpokakaného dopisu z havířovského Domu kultury: „Velmi litujeme, že nemůžeme uskutečnit z estetických důvodů pořad souboru Bohemia. Máme obavy, že by se diváci báli.“ Aneb vystižení reálií normalizačního socialismu v hutné zkratce. A také vysvětlení, proč Bohemia uhynula na úbytě, i když měla v nové sestavě s klávesistou Janem Hálou muzikantsky našlápnuto.
Dvojalbum se výborně doplňuje s jediným oficiálním dobovým albem Bohemie Zrnko písku (1978). Historii zdejší supergroup (termín sedí dokonale, setkali se tu přece postupně členové Blue Effectu, Flamenga, Expanze, Jazz Q či Mahagonu) můžeme nyní považovat za nadstandardně dobře zmapovanou.