Svéhlavé a svérázné kytarové eso z Ohia si nikdy nenechalo mazat hubu medem manažery či producenty. Když v roce 1980 usoudil, že má dostatek materiálu pro album, založil si vlastní Multiphase Records. Byl a zůstává nezávislým umělcem v nejčistším slova smyslu ještě předtím, než se tento termín začal široce používat. Vždy se díval kupředu jak unikátními způsoby užívání kytarové hry, tak neotřelými přístupy k hudbě vůbec. Až letos po více než čtyřiceti letech a třiceti albech byl připraven nahlédnout zpět. The Simian River Collection 1980─2020 je rozsáhlá retrospektiva, jež na trojalbu předkládá nálož jedenačtyřiceti skladeb od prvopočátků k živoucím novotám. Plus pár vtroušených dosud nevydaných výtečností, které přesně zapadají do vynalézavosti hravého mistra kytarových výhybek k fingerstyle, slide nebo e-bow nejen v technice, ale i v kompozici a aranžích. Drží svůj charakter a zároveň nikdy nezůstávají na místě.
Na prvním disku All Things Return 1980─1990 už slyšíme Weingartenovo umění využívat technologie k vytváření zvukových obrazů, dotýkajících se new age, jazzu, minimalismu, ambientu i současné klasiky (jakákoli klasifikace by vždy měla obsahovat slovo experimentální). Například Pandora’s Garage je plně elektrická/elektronická, zatímco dosud nevydaná Lost Guitars staví do centra akustické kytary, za nimiž pohodlně bublají uklidňující syntezátorové zvuky. Druhý disk Hand In The Sand 1990─2005 pak obsahuje většinou plnější ansámblové obsazení. CD uvádí krásný kousek Local Journeys, jemuž spolu s Weingartenovou kytarou vévodí bezpražcová basa mistra Michaela Manringa. V titulní Hand In The Sand zas plně akustickou sestavu doplňuje vrstvená smyčcová sekce. Na třetím disku The Simian River 2005─2020 vplouvá autor hlouběji k organice a vzdaluje se elektronickým prvkům. Weingartenova slide kytara doprovázená dvěma akustikami v Geola je nádhernou ukázkou toho, jak neuspěchaná metoda může vykreslit ucelenější obraz.