S „folklórečkem“ se provádí všeliké brikule, od Šumavy k Tatrám a od klasiky a jazzu po rock a pop. Pojetí, zvolené netradičně obsazeným kvintetem ČaroTaj, patří ovšem k těm zajímavým a přínosným. Tahle fúze se nevzpírá a nekope (když už jsem použil s jankovitým koněm související slovo brykule). A zároveň, přes svůj netradiční přístup k aranžmá, jde svým způsobem o hudbu autentickou, byť tu jde o záměrný folklorismus. Tedy o sofistikovanou, pódiovou podobu původně lidového materiálu, což samozřejmě není a priori nic špatného.
O onu autenticitu, která si nepřekáží s muzikantskou profesionalitou, se starají zpěvačky, sestry Taťána Roskovcová (konzervatoristka se zkušenostmi vokalistky u Gotta a v Havelkových Melody Makers) a Jitka Novotná (muzikoložka a rozhlasová moderátorka). Jinak ovšem do „Práglu“ přesazené dcery slováckého sběratele lidových písní, primáše souboru Olšava i příležitostného aranžéra BROLNu Lubomíra Málka (1945–2021), které zpívaly ve folklorních souborech i „jen tak doma“ skutečně odmala. Věru nefolklorní (což zase není míněno nijak negativně) aranžmá pak interpretují basklarinetista Petr Valášek (mj. Clarinet Factory, Orchestr Karla Vlacha), mezinárodně uznávaný fagotista Ondřej Roskovec (Afflatus Quintet, Česká filharmonie) a violoncellista Jan Keller (Noční optika, Nakara, Jana Koubková, Česká filharmonie).
Obsáhlý výčet členů kapely není zbytečný. Nyní je totiž celkem jasné, jakou hudbu čekat. Klasicizující, ale zároveň nikoliv pustě akademickou. Naopak, často příjemně odpíchnutou i jazzově uvolněnou. Třeba riff ženoucí Aj, čo je to za tajomná láska má věru nakažlivý drive. A „travičská“ Aj ženy, ženy působí patřičně zlověstně. Ovšem už jen celkový kontrast čistých vokálů a nástrojů z basové části spektra vyznívá nevšedně. Baví také samotný výběr písní z pomezí Moravy a Slovenska, až na výjimky spíše těch méně známých nebo alespoň nezprofanovaných.