Název Taková zuřivá krása výtečně vystihuje náladu alba, a vůbec hudbu Cowboy Junkies. Nejde samozřejmě o zuřivost zjevnou, ale o tichý, kultivovaně potlačovaný a pod hlubokým smutkem ukrývaný vztek na osud. Do tichých, melancholických skladeb s uhrančivými melodiemi vyzpívává Margo Timmings pocity nahněvané hořkosti. Ze zvukového pozadí se přes velebné harmonie s uhlazenými kytarami a vzletnými vyhrávkami houslí derou nabírající zpětné vazby, skřípot a hluky jakoby s vypětím sil krocené kytary Michaela Timmense. Div se kytara neutrhne ze řetězu v nápodobě bezmocného řevu, ale nakonec zachová dekorum smutečního obřadu.
Důvod koncepce Such Ferocious Beauty? Každá rodina řeší stejné nevyhnutelné rány, jako je smrt rodičů, ale Timminsovi k tomu navíc mají dar muzikantské sugestivity. Předchozím řadovým albem Ghosts (2020) se tři sourozenci, tvořící už téměř čtyři dekády základ kapely, vyrovnávali se smrtí mámy. Touhle deskou řeší životní křivdy a odchod táty, sužovaného v posledních letech duševní poruchou. Není to žádná věroučná selanka, jak bychom od „dobrých křesťanů“ čekali. „Peklo je skutečnost, peklo je horké/ Ježíš přijde, ať jsi připraven, nebo ne/ vysoký a hrdý/ všechna ta váha na jeho čele/ jsem vyděšená a rozhněvaná/ je to muž pekla… rozetni erb na jeho štítu,“ nemilosrdně pochybuje a bičuje se Margo, oním „od boha daným“ dokonalým altem, v písni Hell Is Real. Ale pokud to můžu jako ateista posoudit, není to ani rouhavé, jen očistné. Po udušení hněvu zbyde smíření a ona ambivalentní krása: „Když hodím zápalku do tvého světa ohňostrojů/ aby ses dozvěděl, co člověk považuje za zlo/ Bůh by se o to mohl starat méně…“ (Throw A Match).
Kapelu ani tentokrát nedostihla ztráta invence a vyčpívání energie, jak se to často děje jiným, dekády fungujícím sestavám. Možná právě díky opravdovosti prožitků a „tvorbě z nutnosti“, jen když mají opravdu co říci, jsou desky Cowboy Junkies pořád tak dobré.