Jedním z hostů letošní Alternativy je belgické kvarteto Die Anarchistische Abendunterhaltung, které se na stejném festivalu představilo už v roce 2004. Soubor ale od té doby prodělal mnoho změn, patrný byl především odchod jednoho ze zakládajících členů Simona Lenskeho. V Praze skupina vystoupí v akustické podobě, která představuje určitý návrat k ranému soundu ovlivněnému městským folklórem, ale povýšeným podobně, jako to dokázal Astor Piazzolla v případě tanga nueva. Na otázky odpovídal klarinetista Han Stubbe.
Co můžeme očekávat od koncertu v Praze, když jste redukovali obsazení a omezili počet využívaných nástrojů?
Přehrajeme naše poslední album Eight Definitions a také tři nebo čtyři nové interpretace staršího materiálu. Na minulém albu jsme užívali hodně elektroniky a různých nástrojů, jako byly bicí nebo housle. Nyní ale hrajeme hudbu bez elektroniky a naprogramovaných rytmů. Bude to jen basa, klarinet, cello a bicí.
Proč jste se na předchozím albu přiklonili k elektronice?
Rozhodli jsme se vytvářet hudbu na základě toho, co sami muzikanti mohou přinést. Protože já vytvářím elektronickou hudbu mimo DAAU, bylo logické, abych ji uplatňoval i u nich. V širším kontextu nám šlo o to, abychom ve studiu vytvářeli hudbu, která bude mít filmovější charakter, aby nešlo jen o prostý záznam koncertu. (Skupina se v té době také věnovala natáčení soundtracků, mj. k filmu L’Hiver Dernier – pozn. aut.) Chtěli jsme vrstvit zvuky a nástroje, takže bylo logické, že jsme začali používat elektronické efekty a beaty, aby se vytvořilo více zvukových vrstev.
Jak vnímáte rozdíl mezi živým vystupováním a deskami?
Začínali jsme jako živá kapela, protože energie koncertů je něco zvláštního a pro nás velmi důležitého. Ale poslední album jsme se snažili udělat tak, aby neodpovídalo živým vystoupením, aby to bylo skutečně album, které musíte poslouchat od začátku do konce. Mezi živým a studiovým albem je značný rozdíl, studiové je propracovanější, napulírovanější a větší roli v něm hraje nálada. Předchozí deska byla jiná, šlo víceméně o zachycení toho, jak hrajeme naživo, ale taky ji máme rádi a líbí se nám. Když si vezmete The Shepherd’s Dream a srovnáte ho s koncerty, jsou stejné, je to stejná hudba hraná stejným způsobem se stejným zvukem. Eight Definitions představuje úplně jiný svět.
Jak se tvoří takováto deska, určená k poslechu od začátku do konce, v době, kdy hudba slouží jen jako kulisa, zato zní odevšad?
V tom máte naprostou pravdu, dnes je to tak, ale já jsem ze starší generace, vyrůstal jsem v osmdesátých letech. Doma jsme měli desky s hudbou, kterou jsme poslouchali. Bylo to pro nás něco výjimečného. Já měl pár vinylů a kazet, které pro mě byly jako poklady. Slyšel jsem je snad tisíckrát. Dneska mají lidé hudbu okolo sebe pořád, takže se změnila její hodnota, ale naše alba jsou udělána postaru, aby se poslouchala od začátku do konce, jsou pro lidi, kteří si najdou čas, aby si hudbu pustili a ponořili se do ní. Možná to neodpovídá době, což je smutné, ale na druhou stranu je tu pořád hodně lidí, které zajímá tato hudba a tento způsob poslechu. Těší mě, že tu je pořád publikum pro tuto hudbu, lidi, kteří si udělají čas, aby ji poslouchali.
Budete improvizovat?
Improvizace se objevuje v sólech, ale většinou vytváříme aranžmá už pro nahrávky na albu a víceméně se jich držíme i na koncertech, takže moc free improvizace tam není. Ale vždy je prostor dělat věci delší nebo kratší.
Je vaše kapela politická, když se jmenuje Die Anarchistische Abendunterhaltung?
Ne, nejsme političtí. Anarchie v názvu je spojena s hudbou. Ale vaše hudba nepůsobí zrovna neuspořádaně a chaoticky, spíše vysoce strukturovaně. Taková taky je. Anarchie pro nás znamená, že možné je všechno, tedy i struktura.