Dva festivaly s ideou? Polský Woodstock a české Mighty sounds

Sotva přejedeme hranici z německého Küstrina do polského Kostrzyna, festival o sobě dává vědět. Hned za hranicí je obrovský černý poutač s hippiesáckými znaky, který nás upozorňuje, že Przystanek Woodstock se koná právě tady. Po příchodu na místo dění mineme žlaby na umytí pro nějakých pět set lidí – kde je jich skoro neustále několik tisíc. Šnůra mobilních záchodků se od nich táhne do nedohledna. A po pravé straně se zvedne několik set metrů svahu zaplněného stany, nad nimiž vlají improvizované vlajky jak nad válečným ležením. Pořadatelé uvádějí, že přijelo sedm set tisíc lidí, ale množství návštěvníků stejně překračuje veškerou představivost. Po levici máme olbřímí hlavní scénu, a najít si místo pro stan znamená teď, ve čtvrtek 2. srpna, když třídenní festival začíná, problém. Do areálu pere slunce, nepřetržité zástupy se sunou po spojovacích stezkách a zvedají oblaka prachu, je to něco mezi zhmotnělou fata morgánou a humanitární katastrofou. Čistý a mohutný zvuk z hlavní scény přináší melodické rytmy polských reggae hvězd Vavamuffin, které festival otevírají. Ve vzduchu ale visí něco víc, nepřetržitý šum, vydávaný statisíci lidí, zvuk jak pod stožáry vysokého napětí.
polsky_woodstok1Charita a festival
Przystanek Woodstock, zvaný polský Woodstock, je podle organizátorů největším open air festivalem v Polsku a jedním z nejmohutnějších na kontinentu. Letos se konal po osmnácté a vstup byl tradičně zdarma. U vchodu nejsou žádné kasy, žádné bariéry ani ploty, mezi stanovou metropolí a třemi scénami není žádný předěl. Festival má pověst akce bez ochranky. O pořádek se starají sympatičtí mladí dobrovolníci v červených tričkách s nápisem Pokojowy Patrol – mírová hlídka. Przystanek Woodstock navazuje na polskou charitativní sbírku Velký orchestr vánoční pomoci. Její výnos se používá na nákup lékařských přístrojů pro dětské nemocnice, a v korunách dosahuje každoročně stamilionových částek. Za devatenáct let konání prý sbírka přinesla zdravotnictví přes dvě miliardy osm set milionů korun. Samotný Przystanek Woodstock ale z prostředků Velkého orchestru peníze čerpat nemůže – závisí zcela na darech sponzorů. Vznikl jako odměna pro ty, kdo peníze vybírali, což bývá kolem sto dvaceti tisíc dobrovolníků. Publikum opravdu představuje všehochuť, například zdravotně postižené a osoby všech generací lze na polském Woodstocku potkat častěji, než tomu bývá na českých festivalech.
Festival a charitativní sbírku spojuje osoba charismatického zakladatele Jerzyho Owsiaka. Jurek Owsiak je všeobecně známý televizní a rozhlasový novinář. Jeho tvář s nápadnými barevnými brýlemi představuje živou ikonu festivalu. Jurek uvádí kapely na hlavní scéně a vášnivě přitom nabádá woodstočany, aby se k sobě chovali tolerantně, dostatečně pili a dávali o sobě vědět domů (v minulém roce zemřela jedna ze dvou obětí festivalu na dehydrataci). První sbírka vznikla v r. 1993 z náhlého popudu, kdy Jurek Owsiak kvůli nedostatku peněz pro dětské nemocnice pustil do éteru výzvu. A v r. 1994 se poprvé konal Przystanek Woodstock – Zastávka Woodstock, pojmenovaný podle amerického televizního seriálu Zastávka Aljaška. Stal se mamutí akcí, již letos zahájili polský prezident B. Komorowski a německý prezident J. Gauck. Na Woodstocku ve stále větší míře vystupují zahraniční hvězdy, v roce 2012 byl jedním z magnetů Damian Marley (syn Boba vybavený velmi podobným hlasem), vystoupily také skupiny Machine Head, Sabaton, Ministry, Asian Dub Foundation, Anti Flag… Festival je multižánrový, tíhne k rocku a prostor na něm tradičně dostává reggae, punk a world music.
Polský Woodstock ale sklízí i kritické hlasy. Vyčítají Owsiakovi, že propadl slavomamu a jde mu především o vlastní image, a festival se prý příliš zkomercionalizoval. V Polsku s rozvinutějším a striktnějším náboženským cítěním nepřekvapí výhrady, podle nichž Woodstock ponouká k amorálnosti a hedonismu. Agata Mraczek z tiskového centra tvrdí, že Przystanek Woodstock nemá problémy s místními, ti jsou prý na něj hrdí, protože jednou za rok přiláká pozornost k jejich městečku. Je fakt, že starosta Kosztryna ve festivalové brožuře pochvalně hovoří o přátelském spojenectví. Na ty, kdo by nechtěli spojenectví dodržovat, v městečku dohlížejí početní policisté, a každá samoobsluha se vybaví vlastní ochrankou.
Den, kdy zemřel Woodstock
V davu návštěvníků je k vidění polonahá dívka, velebně kynoucí ze surfového prkna neseného šesticí mladíků. Obvyklejší kratochvílí jsou žertovné nápisy na kusu krabice držené nad hlavou. Nejčastější nabídkou jsou „objetí zdarma“, další woodstočané vybírají „na cestu domů“, případně tvrdí, že „vybírám a nevím na co“. Dvojice ve vojenských kombinézách s povědomými černými kuklami prý sbírá peníze na tank. Mnozí si pomalovali tělo a tváře, i slečny v diskotékovém odění mají v očích přísvit vytržení. Przystanek Woodstock je pro obyvatele konzervativní země zřejmě každoroční příležitostí, jak tak trochu zešílet. Ale jen do jisté míry. Když si český návštěvník zapálil jointa, vrhli se na něj maníci z ochranky od pódií. V poutech ho odvlekli na policii, kde si vyslechl, že držení a používání jakékoli drogy je v Polsku trestné. Pořád ještě spoutaný putoval na kosztrynskou policii. Nakonec vyfásl pokutu pět set zlotých – cca tři a půl tisíce korun – podmínečně odloženou na dva roky. Tamní policista mu sice omluvně řekl, že doufá v brzkou změnu nesmyslných zákonů, ale… jednoho napadne, jestli značka Woodstock není u téhle akce spíš marketingová a mediální. Pro dlouholetého českého návštěvníka Przystanku Woodstock to byl den, „kdy pro něj Woodstock zemřel“.
Mighty Sounds: hudba a… atmosféra
Festival Mighty Sounds vznikl v roce 2005 z jiných důvodů než polský Woodstock. Jeho organizátoři věděli, že kapela New York Ska Jazz Ensemble, hvězda žánru ska, bude na šňůře po Evropě. Uspořádat festival byl celkem reálný způsob, jak ji uvidět. Reklama festivalu se dělala hlavně na koncertech a prostřednictvím letáků a samolepek, úspěch byl takový, že se konal druhý ročník, a Mighty Sounds dnes představují pravděpodobně největší evropský festival v žánru ska, punku a reggae. Z někdejšího Olší u Tábora, proslulého bahenními lázněmi, když pršelo, se přesunuly na letiště Čápův dvůr u Tábora. Ztratily na divokosti ročníků, kdy se z rozbahněných luk dalo odjet jen s pomocí traktoru, ale podpora fanoušků nezakolísala. Na Mighty jezdí stabilně zhruba deset tisíc lidí, mezi nimiž stoupá podíl cizinců. Třídenní akce se koná vždy třetí červencový víkend, letos 13.–15. července.
Festival založila a dodnes organizuje čtveřice, v níž převažují aktivní muzikanti: Filip Vondrášek (Fast Food Orchestra), Jakub Siňor (Prage Conspiracy), Přemek Černík (Niceland) a František Švadlena, s pomocí širšího týmu. Jak říká Filip Vondrášek, jejich cíle zůstávají stejné. Mighty Sounds se zaměřují na ska, punk a reggae, a chtějí tyto žánry, na běžných festivalech okrajové, mít na hlavní scéně. Organizátoři se snaží zachovat subkulturní zaměření festivalu a vyhýbají se zvaní kapel, které by sice znamenaly komerční úspěch, ale posunuly by Mighty k hudebnímu mainstreamu. Hvězdy letošního ročníku jako například italský reggae zpěvák Alborosie, ska-punkoví The Locos, hardcore-metaloví Biohazard, Inner Circle hrající reggae, Frank Turner, slibní reggae-punkoví The Skints, znamenají ve svém žánru pojem. Festival zároveň přináší řadu doprovodných akcí. Na menších pódiích jedou vystoupení DJů, v divadelním stanu probíhají po tři dny divadelní představení, čtení a performance, k dispozici je U rampa, hraje se fotbal… Každoročně se také koná sbírka Světlo pro svět určená na záchranu zraku Afričanů, kteří si operaci nemohou dovolit. Její letošní výtěžek pomůže jedenapadesáti lidem. Hlavním rysem festivalu je kromě hudebního požitku něco nehmotného, ale viditelně přítomného, co se dá nejspíš nazvat „atmosféra“. Každý si ji může pojmenovat po svém. Ani grafická podoba festivalu neodkazuje k nějakým „poselstvím“, spíš si ironicky pohrává s popkulturními a kulturními symboly. Na festivalové dění tak vlídně dohlížel z výzdoby pódia Darth Vader.
polsky_woodstok2Poklička se zvedne
Když člověk vstoupí do areálu, zvedne se v něm poklička každodenních trablů. Jako by byl na travnaté letištní ploše k mání kvalitnější vzduch než obyčejně. Posluchači se trousí mezi pódii prostorného areálu za tou obrovskou porcí energické muziky, se kterou se přes rok setkávají maximálně jednou za čas někde v klubu. Tři hlavní žánry se dobře doplňují, v ovzduší samozřejmé tolerance. K vidění jsou nejen číra, dredy, skáčkařské klouboučky a rokenrolové outfity, ale také běžné outdoorové oblečení. Festival je navíc vícegenerační záležitostí. Nehraje se na to, kdo je a není „in“, uniformita se tady prostě nepěstuje. Možná to souvisí s tím, že ska, punk a reggae v sobě mají jistou přímočarost, přístupnost (nebo řekněme podmanivost). Tahle muzika, ale také svérázný humor v projevech muzikantů i diváků jsou zřejmě důvodem, který tu nacházejí stálí návštěvníci. Sem se nejezdí, aby člověk předvedl stylový ohoz a prošel se ve značkových slunečních brýlích po jakési hudební verzi supermarketu. Možná proto, že Mighty Sounds jsou záležitostí životního stylu, v němž se posluchači subkulturní hudby běžně pohybují. Pocit sounáležitosti tady vzniká celkem přirozeně. A je fakt, že spontánní rozhovor není na Mighty nedostatkové zboží. Na polském Woodstocku spolu pomalu nepromluví ani lidé ze sousedních stanů, i když je musí stavět tak natěsno, že není kam zapíchnout kolíky od tropika.
polsky_woodstok3A kdo to zaplatí
Festival se každoročně posouvá a mění. Jak říká Filip Vondrášek, hlavní tři žánry se „pohupují“. Letos třeba organizátoři vyšli vstříc menšímu zájmu o ska, naopak vzrostla poptávka po rokenrolu. Kromě hudební dramaturgie je za festivalem spousta praktické logistiky. U prvních ročníků nikdo neřešil oddělení parkovací a stanové plochy, dnes se ale organizátoři chtějí vyhnout případným nehodám. Chápou zároveň touhu mít stan vedle auta – pro příští ročník zvažují model specifického stanového městečka, který by to umožnil. Zachovány zůstanou bezpečnostní prohlídky u vchodů do areálu (v areálu ochranka dohlíží jen na pódia), které někteří návštěvníci kritizují. Filip Vondrášek je srovnává s daleko ostřejšími kontrolami na koncertech v Anglii, Německu nebo Brazílii a vysvětluje, že prohlídky na Mighty se soustřeďují na potenciálně nebezpečné předměty jako nože a skleněné lahve. Po letech, kdy festivaly sužovali zloději okrádající spící návštěvníky, je na Mighty tradičně k dispozici i střežený kemp.
A pochopitelně je třeba pokrýt cenové náklady. Podle Filipa Vondráška nároky kapel rostou úměrně s tím, jak klesá prodej cédéček a návštěvnost koncertů. Festival by nepřežil bez svých oficiálních sponzorů. Organizátoři se je snaží vybírat citlivě, aby šlo o značky, které se v prostředí subkultur vyskytují. Střeží si také vlastní autonomii ohledně hudební dramaturgie i grafické podoby plakátů a webu. Kontroverzní ohlasy mívá volba značky piva. Výpadům vůči Budvaru čelili organizátoři minulý rok tak, že pozvali fanoušky k návštěvě pivovaru. Reportáž se objevila ve fanzinu, publikovaném každý měsíc na stránkách Mighty Sounds.
Mighty mají podle Filipa Vondráška štěstí na publikum. Ve srovnání s jinými festivaly jsou návštěvníci méně citliví na proměny počasí. Jedou na Mighty jako na třídenní party a případný déšť nebo chlad berou s punkovým nadhledem. Atmosféru festivalu oceňují i samotné kapely. Zvlášť ty menší mají právě v Táboře šanci setkat se s kolegy z jiných zemí, Mighty Sounds tak mají i úlohu stylové hudební laboratoře. Důležitým rysem bezpochyby je, že organizátory festivalu zůstávají lidé z hudební scény. Vědí, že povedený koncert je směsí nadání, práce, logistiky a spontaneity. U subkulturních žánrů tohle všechno nezafunguje, jakmile posluchač získá pocit, že muzikanti to dělají „pro peníze“. V případě Mighty Sounds si vzájemného souznění užívají už osm let obě strany.

2 komentáře

  • Vladimír Špalek napsal:

    Super článek, díky. Tento rok se chystáme vyjet premiérově, takže kdyby se chtěl někdo přidat určitě napište na kauha@seznam.cz

  • David napsal:

    Musím napsat, že tento článek je třeba pochválit už hlavně kvůli tomu, že o polském Woodstocku se nepíše na českých či slovenských stránkách zhola nic a to je smutné. Lidi vlastně neví co to ten woodstock v polsku vlastně je a drtivá většina ho bere jako mega velký fesťák a nic jiného ale je mi jasné, že se tohle jen tak popsat nedá a každý si to musí zažít sám jaké to je a co je vlastně na tom tak jiného oproti jiným fesťákům u nás.
    Mimochodem musím napsat i něco trošku negativního. Co se týče toho zapichování těch kolíků od tropiku ze stanu a toho kamarádění s lidma od vedle, tak musím dosti nesouhlasit s tím, že lidé tam spolu moc nepromluví co se týče těch sousedských vztahů. Je jasné, že všichni asi hned kamarádi a přátelé nebudou ale já za všech těch 10 let co tam jezdím, mám se sousedy vedle ze stanu vždy výborné vztahy ať jsou to metalisti, rastafariánci nebo pankáči anebo němci či francouzi s holanďanama. Jednoduše řečeno, je faj míti dobré vztahy se sousedem vedle ze stanou neboť zloději jsou všude a dobré mezilidské vztahy se na poslkém woodstocku zpravidla mění na dobrá přátelství a lidé si věci pak navzájem hlídají.
    Také bych rád podotkl, že Przstanek Woodstock zaczyl v polsku mám dojem v roce 1995 ale na 100 procent si teď jist nejsem 😀
    Co se týče toho českého kolegy kterého tam zatkl jeden ochrankář tak je třeba dodat, že na tom woodstocku jsou vlastně nějaká pravidla které je třeba dodržovat už od dob, kdy woodstock v polsku vznikl. Zdruhé strany je špatné, že vlastně žáden zahraniční návštěvník (jako my češi) neví, co si tam dovolit může a co né a jestli to zjistit chce, musí si to najít na internetu v polštině případně dosti hledat pravidla v angličtině ale koho by to napadlo, že si třeba na fesťák nesmí donést lahváč i ke stanu, protože je ze skla? Pravidla u vchodu vlastně také nikdo nedostane protže vchod do areálu je vlastně ze všech stran a ploty nejsou takže… Před odjezdem je třeba se informovat.
    V každém případě radím každému, ať si v polsku vyzkouší to, co unás nemáme 😉 (za chyby se omlouvám)

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *