Řekněme si to na rovinu: Francka a Johnny možná neexistovali. Vzhledem k tradici mordýřských příběhů s reálným podtextem se sice zdá, že „není šprochu, aby na něm nebylo pravdy trochu“. Jenomže námi zkoumaná skladba nebezpečně zavání kabaretním kupletem (vzpomeňme na dobře maskovanou parodii na kramářské písně, kvůli které dodnes někteří nadšenci hledají hrob kanonýra Jabůrka). Chybí v ní reálie, jež nelze zaměnit, nenajdeme v ní žádný konkrétní údaj, který by šlo historicky ověřit. Navíc, jak trefně poznamenal hudební vědec James J. Fuld, je zvláštní, že první tištěná verze tak populární písničky vyšla teprve roku 1904, tedy docela dlouho po událostech, které by ji eventuálně mohly inspirovat.
Přesto si shrňme, co o jedné z nejznámějších amerických odrhovaček víme: v roce 1904 vydal skladatel (a autor dobového hitu Won’t You Come Home Bill Bailey) Hughie Cannon notový záznam písně, jež měla podobnou melodii jako dnešní varianta Francky a Johnnyho. Jmenovala se He Done Me Wrong a nesla podtitul Death Of Bill Bailey. O čtyři roky později se objevila další tiště ná verze s názvem Bill You Done Me Wrong a údajem: „hudba a slova Frank a Bert Leightonovi“. Roku 1912 se toto vydání dočkalo reedice, tentokrát už pod názvem Frankie And Johnny. S toho lze vyvodit, že už tehdy šlo o oblíbený šlágr.
Notoricky známou úvodní větu „Frankie And Johnny were lovers“ („Francka a Johnny byl párek“) si lidé mohli poprvé přečíst v knize amerického básníka a folkloristy Carla Sandburga The American Songbag z roku 1927 a pak už si skladbu zamilovali z podání stovek folkových, countryových a jazzových zpěváků a hudebníků včetně Louise Armstronga, Counta Basieho, Duka Ellingtona, Jimmieho Rodgerse nebo Johnnyho Cashe. Její proslulosti rovněž dost pomohl výpravný hollywoodský snímek Frankie And Johnny z roku 1966 s Elvisem Presleym v hlavní roli – zde se stal z flamendra Johnnyho jako mávnutím kouzelného proutku zpěvák na výletním parníku. Z vůbec prvních vlaštovek pak jmenujme nahrávku broadwayského komika Franka Crumita (1888–1943), jehož singl si ve 20. letech koupily dva miliony lidí, a variaci Leaving Home (s dnes už zaniklým refrénem) od průkopníka bílého country blues Charlieho Poolea.
Češi se s písničkou Frankie and Johnny (Francka a Johnny) seznámili v roce 1961 v kultovní antologii Lubomíra Dorůžky Americká lidová poezie, do níž svými překlady přispěli Josef Hiršal, Josef Škvorecký, Jan Zábrana nebo, jak je tomu v případě „Francky“, František Vrba. Ve větší známost u nás ale vešla až dva roky poté, kdy Škvorecký ve spolupráci s režisérem Zdeňkem Podskalským z těchto překladů sestavil písničkový pořad Revue pro banjo. V hudební feérii plné pěveckých i hereckých es v čele s Waldemarem Matuškou onen srdceryvný příběh nezapomenutelně interpretovali Miloš Kopecký a Miroslav Horníček.
ALBERT, NEBO ALLEN?
A nyní si povězme něco o skutečných událostech, které se v souvislosti se vznikem písně připomínají. Obyčejně se hovoří o 15. říjnu 1888, kdy dvaadvacetiletá tanečnice ze St. Louis Frankie Bakerová probodla nožem (tedy nezastřelila) svého sedmnáctiletého milence Allena ,Ala‘ Britta, jenž měl poměr s jinou ženou jménem Alice Pryorová. Zpráva o tom vyšla v předním saintlouiském deníku St. Louis Post And Dipatch. Britt zemřel o dva dny později, Frankie Bakerová u soudu prohlásila, že na něj zaútočila v sebeobraně. Byla zproštěna viny a zemřela až roku 1950 v Portlandském ústavu pro choromyslné.
Když na úsvitu bluesových dějin natočili své průkopnické verze legendární bluesmani Charley Patton a Leadbelly, nazývala se písnička ještě Frankie And Albert, což skutečně mohlo vzniknout záměnou jména Allen. Zároveň by se z toho dalo usuzovat, že milenci měli s největší pravděpodobností tmavou pleť. Černošská jména totiž bývala velmi osobitá a snadno rozpoznatelná – viz proslulé blues Roberta (později Alberta a Corrina) nebo hrdinky jiných mordýřských balad Delia a Cora. I o Alici se tu mluví, tedy alespoň v těch verzích, kde se jako Frankieho svůdnice neuvádí Nelly Bly, což je ve skutečnosti ústřední postava kdysi velmi populárního popěvku Stephena Fostera Nellie Bly z roku 1849. Varianta inspirovaná Fosterovým hitem se však vžila až poté, co se mladá reportérka časopisu World Elizabeth Cochraneová v zimě 1889 vydala na pouť po vzoru hrdiny Vernova románu Cesta kolem světa za 80 dní. Londýnského gentlemana Philease Foga tehdy předstihla o osm dnů a výpravu podrobně vylíčila v poutavých reportážích, které podepsala právě pseudonymem Nellie Bly. Vymyšlená postava se tak v souvislosti s určitou osobou dostala do dalších textů a knih – včetně příběhu o Francce a Johnnym.
Francka z písničky by tedy s přimhouřenýma očima opravdu mohla být Frankie Bakerová. Je tu však malý problém. Věrohodnost této hypotézy totiž podrývají zprávy z války roku 1812, jejíž nejvýznamnější okamžik vešel ve známost jako Bitva o New Orleans. Písnička prý byla slyšena už tenkrát v Crescent City (nedaleko St. Louis, takže alespoň trochu přihořívá), kde si ji po skončení bojů notovaly střelecké oddíly států Tennessee a Kentucky. Oblast Louisiany byla tehdy převážně frankofonní, tudíž se hrdinům říkalo Francoise a Jean.
FRANCKA Z APALAČSKÝCH HOR
Už už se chce nad tímto nerozlousknutelným oříškem zlámat hůl. Než se tak ale stane, musíme si ještě povědět něco málo o případu Frankie Silverové, který kdysi zahýbal celou Amerikou. Podstatná část obyvatel Apalačských hor, kde se všechna ta hrůza udála, až donedávna věřila, že právě osud jejich hrdinky inspiroval skladatele truchlivé balady. Když však v roce 1998 spatřily světlo světa román Sharyn McCrumbové Balada o Frankie Silverové, dokumentární kniha Neznámý příběh Frankie Silverové a hra Frankie (obě od potomka soudního úředníka, jenž památnému procesu přihlížel, Perryho Deane Younga), vyšlo najevo, že zde neexistuje žádná prokazatelná spojitost. Kolem samotné kauzy, řádně proprané americkými médii, se ovšem vynořila řada nečekaných nesrovnalostí a záhad.
22. prosince 1831 byl ve svém srubu v zapadlém okresu Burke zavražděn sekerou devatenáctiletý Charles Silver (tedy opět žádný Johnny). Jeho tělo nalézali několik dnů po kouscích všude v okolí. Šerif zatkl Charlesovu novomanželku Frances (Frankie) Silverovou, její matku a bratra. Ostatní byli zakrátko propuštěni pro nedostatek důkazů, ale Frankie čekala na soud dlouhých 18 měsíců, během kterých se pokusila o útěk, což jí na věrohodnosti nepřidalo. Charles Silver neměl milenku (motiv žárlivosti se tu vůbec nevyskytuje), zato miloval whisky. Svoji ženu a dítě týral a nejspíš dostal, co si zasloužil. Zůstává otázkou, kde se v sotva dvacetileté dívce vzalo tolik fyzické i psychické síly – zkrátka a dobře, je víc než jisté, že jejího bratra neměl zákon spustit z očí.
Frankie nevypovídala a pravdu si vzala do hrobu (doznání, které prý napsala v cele, se nikdy nenašlo). 12. července 1833 byla oběšena na stromě v centru Morgantonu (strom už nestojí, zasáhl ho blesk). Ještě předtím se odvolala ke guvernérovi, jenž její žádost o milost zamítl – údajně proto, že byl pod pantoflem a nesnášel ženy, které si dovolují. Právě v tom tkví největší háček případu: prosté i vlivné občanky apalačské oblasti sice sepsaly protestní petici a poukázaly na to, že se Charles choval jako surovec, jenže guvernér jim nechtěl vůbec věnovat pozornost. Ostatně téhož roku v jeho ,rajónu‘ jistý muž umlátil puškou svoji choť a nejenže nebyl oběšen, ale po pár týdnech ho propustili.
Mladičkou Frances pohřbili v neoznačeném hrobě, jelikož se její rodiče báli všeho schopných zlodějů těl z lékařských fakult. Charlese Silvera pochovali hned na třech místech, neboť – jak již bylo řečeno – chvíli trvalo, než ho dali dohromady. Roku 1834 napsal skladatel Jereboam Beauchamp píseň Doznání Frankie Silverové, která sice v místním folkloru zaujímá čestné místo, ale k mississippské odrhovačce Frankie And Johnny ji pranic nepoutá.
FRANKIE AND JOHNNY
Frankie and Johnny were sweethearts
Lordy, how they could love
Swore to be true to each other
Yeah, true to the skies above
He was her man, wouldn’t do her no
wrong
Frankie and Johnny went walkin’
And Johnny had on a new suit
Frankie spent one-hundred dollar notes
Just to make her man look cute
He was her man, wouldn’t do her no
wrong
Frankie went over to the barroom
Stopped for a bottle of beer
Said to the old bartender man
Has my lover Johnny man been here?
He was my man, but he’d been doin’
me wrong
“I don’t want to cause you no trouble
I don’t aim to tell you no lie
I saw your lover ’bout an hour ago
With a girl named Nelly Bly
He is your man, but he’s doing you
wrong”
Frankie looked over the transom
She saw to her surprise
There on a cot set Johnny
Making love to Nelly Bly
He was her man, but he was doin’ her
wrong
Well Frankie lifted up her kimono dress
And she drew out a little .44
She shot once, twice, three times she
shot him
And through that hardwood fl oor
She shot her man, well but he was doin’
her wrong
He said, roll me over so careful
Roll me over so slow
Oh roll me on to my left hand side
Because your bullet hurt me so
I was your man, but I been doin’ you
wrong
“Call out a thousand policemen
Bring ’em around today
Lock me down in the dungeon cell
And throw that key away
’Cause I shot my man ‘cause he done
her wrong“
“Now, bring round your ruber-tired
buggy
And bring round your rubber-tired hack
I’m taking my man to the graveyward
I ain’t gonna bring him back
Oh he was my man, oh but he was doin’
me wrong”
Well the last time I seen Frankie
She was a-sittin’ in a dungeon cell
She would be there moanin’, herself
With no one there to care
She shot her man, but he was doin her
wrong
Well the story ain’t got no moral
But the story ain’t got no end
Well the story only goes to show
That there ain’t no damn good in men
He was her man, but he was doin’ her
wrong
FRANCKA A JOHNNY
překlad František Vrba
Francka a Johnny byl párek,
ta láska měla břink!
Byli jak bratr a sestra,
ta flundra a ten její flink.
Byl její chlap, ale pil jí krev.
Že Francka má dobrý srdce,
to věděl ledakdos,
sto dolarů nastřádala
Johnnymu na vohoz.
Byl její chlap, ale pil jí krev.
Francka si v domečku žila
a v žádným hotelu.
To všecko, co Johnnymu dala,
probendil s jednou v bordelu.
Byl její chlap, ale pil jí krev.
Francka si skočila na roh
na jednu pěnivou
a tlustýho barmana ptá se:
„Neviděls lásku mou?“
Byl její chlap, ale pil jí krev.
„Načpak ti lhát, nač to kroutit,
čistou ti nalejt chci –
před chvilkou tady Johnny byl
s tou novou, s Alicí.
Když je tvůj chlap, tak ti pije krev.“
Francka se vrátila domů –
pro žádnej unterholt –
pod rudým kimonem tiskla
ten šestirannej kolt,
aby střelila chlapa, co jí pil krev.
Francka si k hampejzu zašla
pod vokno z ulice,
koukne, vidí, jak tam její Johnny
dělá do tý slečny Alice.
Byl její chlap, ale pil jí krev.
Francka do lokálu vrazí,
pryč Johnny se šmrdolí.
Vona křikla: „Neprchej svý lásce,
sic tě vodprásknu tvou vlastní pistolí!
Byl jsi můj chlap, ale pil jsi mi krev!“
Johnny popad svůj širák:
„Ne, nestřílej, má lásk…!“
Ale Francka kohoutek jen stiskla
a kolt spustil ratata prásk!
Střelila chlapa, kterej jí pil krev.
„Vobrať mě polehoučku
rukama jako mech,
na pravej bok mě vobrať,
levej mám v plamenech!
Byl jsem tvůj chlap, ale pil jsem ti holt
krev.“
Francka ho převalí na znak,
převalí na pravej bok,
a když ho převalí třikrát,
vytrysk jí slzí tok:
„Byl to můj chlap, ale pil mi krev.“
„Sem s dlouhou černou rakví,
vemte si smuteční šat,
přiveďte Johnnyho mámu,
na krchov jde Johnny spát!“
Byl její chlap, ale pil jí krev.
„Sem s kočárem na gumovejch ráfkách,
s tou černou vopratí,
na krchov Johnnyho vezou,
a to nejlepší z něj se nevrátí.“
Byl její chlap, ale pil jí krev.
„Sem s tisícem policajtů,
ať vodvedou mě pryč,
ať do žaláře mě zavřou
a zahoděj vod něj klíč!
Střelila jsem chlapa, kterej mi pil krev.“
Naposled viděl jsem Francku
v tý židli, co běhá v ní proud,
čekala na schůzku s Pánem
a z vlasů jí kapal pot,
to že střelila chlapa, kterej jí pil krev.