Čtyři roky po skvělé historické antologii Charlie Poole: You Ain’t Talking To Me (Sony BMG 3-CD, 2005) je na světě další nahrávka, jež oslavuje dávno zapomenutou legendu žánru ,protocountry‘. Charlie Poole (1892–1931), zpěvák, banjista a leader stringbandu The North Carolina Ramblers, byl dobře vypadající, byť pologramotný tkalcovský nádeník ze Severní Karolíny. Styl jeho života byl bouřlivý a divoký jako celá 20. léta Ameriky. Užíval si. Nevydržel dlouho na jednom místě, utíkal od svých manželek, bez přestání pil, ale přitom stačil nahrávat desky, na nichž s kouzelným humorem a s bystrým postřehem vykreslil svoji představu, jak má vypadat ,frajersky‘ prožitý život, i když ten jeho nebyl moc dlouhý. Upil se k smrti v 39 letech po nepřetržité třináctitýdenní ,oslavě‘ nabídky vystoupit ve fi lmu v Hollywoodu. Jestliže se v literatuře jako ,velký třesk‘ vzniku komerční country udává srpen roku 1927, kdy Ralph Peer poprvé nahrál v Bristolu v Tennessee Jimmieho Rodgerse a Carter Family, zcela se přitom opomíjí fakt, že již v roce 1925 se stala Pooleho nahrávka Don’t Let Your Deal Go Down Blues jednou z nejúspěšnějších desek Columbia Records v hillbilly sérii Old Familiar Tunes, jíž se prodalo neuvěřitelných 102 000 výlisků. Ona výše zmiňovaná a právě vyšlá pocta tomuto dávnému interpretovi nese název High Wide and Handsome: The Charlie Poole Project (2nd Story Sound Records, 2-CD, 2009). Přichází s ní kultovní písničkář a folkař Loudon Wainwright III, proslulý zejména u univerzitního publika svojí kouzelnou kombinací chytrého sarkasmu, ironie a sebezpytné nostalgie. V celkem třiceti písních, doplněných tlustou brožurou s esejem z pera Greila Marcuse a všemi texty, Wainwright s láskou zpracovává odkaz zanechaný Poolem. Jde nejenom o jím inspirovaně interpretovaný původní materiál, ale též zcela nové písně v brilantní instrumentaci i vokálech, které dohromady formou jakéhosi ,historického muzikálu‘ vykreslují s humorem a gustem dávné kouzlo osobnosti Charlieho Poolea. Wainwright současně ukazuje, že folk, country, bluegrass, gospel i jazz pocházejí vlastně ze společných kořenů. Je to velmi zábavná historická lekce. Pooleovy dávné kousky dodnes neztratily svůj svérázný humor a jeho sentimentální balady se nepodobají ničemu, co si pod tímto žánrem představujeme dnes. Sám Wainwright, vždy poněkud podceňovaný jako vokalista, zde doslova září. Třeba v písni Way Up in NYC, v níž Poole popisoval své první setkání s velkoměstem a praktikami nahrávacího byznysu. Celý projekt má své vlastní webové stránky (www. thecharliepooleproject.com) a jsou zde i MP3 ukázky ke stažení.
