Za své minulé album Sonety získal slovenský pianista a skladatel František Báleš cenu Radio_Head Award v kategorii Jazz. Zhudebnil na něm básně Pavla Országha Hviezdoslava z 80. let 19. století, a to velmi svěžím hudebním jazykem. Jen zhruba o rok později přichází s novou nahrávkou zhudebněné poezie. Tentokrát s verši hned několika slovenských básníků a s ještě pestřejší škálou hudebních přístupů.
Básne múzické navazují na předchozí CD nejen volbou téhož zpěváka, Matúše Uhliarika, ale také pokračováním országhovské tematiky. Tři z deseti básní na novém albu pocházejí opět od Hviezdoslava (z toho dvě v anglickém překladu) a úvodní Bálešův text Tisíc atmosfér je přiznanou poctou tomuto básníkovi. Zbylých šest básní pak představuje zdánlivě nesourodou skupinu tvůrců od národního buditele Janka Kráľe přes zástupce katolické moderny Rudolfa Dilonga až po často zhudebňovaného a téměř současného Milana Rúfuse.
Báleš sice na velké části alba zůstal věrný jazzovému žánru, ale najdeme zde i zajímavé odbočky směrem k soudobé vážné hudbě. V tomto ohledu nejzajímavější je Moja pieseň Janka Kráľe s výrazným violoncellem (Katarína Baarová) a s dialogem Uhliarika s vokálním souborem WAF Band. Spojení hudby s charakterem veršů je zde i v dalších případech spíše volné a nabízí dostatek prostoru pro posluchačovu fantazii.
K vrcholům alba dále patří hravá píseň Dnes milujem svoj deň na text Jána Smreka, který sám ve své době spolupracoval se skladateli Suchoněm a Cikkerem. Zajímavé jsou lehce disonantní Lodičky a lode (Rudolf Dilong), ale i v rámci jazzového jazyka tradičnější Vzdych (Ján Kostra). Se závěrečným Hviezdoslavovým Krvavým Sonetem 32 s recitací Vladimíra Jedľovského se pak kruh uzavírá a Báleš se vrací se svému nejvýraznějšímu inspiračnímu zdroji. A stejně jako obstál minule s tematicky sevřenějším projektem, dopadlo na výbornou i toto textově i hudebně více rozvolněné album.