Čtyřicáté páté výročí od svého vzniku letos slaví švédsko-norská skupina Groupa. Flétnista a skladatel Jonas Simonson, který po celou dobu stojí v jejím čele, hovoří o tom, jak kapela od úprav severských písní dospěla až ke spolupráci s polskými jazzmany, o „převlékání“ lidových melodií a také o tom, jak se staré písně mohou stát živým jazykem současnosti.
V rámci série Kind of Folk jste vydali alba inspirovaná hudbou švédskou, norskou, islandskou a pak jste odbočili ke Španělsku a Portugalsku, a nakonec k Polsku Jak jste se jako skupina dostali od severské hudby k práci s tradicemi dalších zemí?
Skupina Groupa spolu hraje už od začátku osmdesátých let. Od počátku rozvíjí hudbu zakořeněnou ve Švédsku a Norsku, přičemž bývala poměrně experimentální. V posledních letech, když se k nám přidal bubeník a perkusista Terje Isungset, jsme začali hodně improvizovat – jak na tradiční materiál, tak na autorské skladby. Cítili jsme ale, že chceme jít ještě dál, získat novou inspiraci a sami sebe trochu prověřit. Začali jsme tedy používat výhradně tradiční materiál – hudbu, která existuje už mnoho let, ale stále má co říct: silné melodie, ukolébavky zpívané po staletí a další písně, které dodnes fungují výborně. První projekt vycházel ze švédského repertoáru, poté jsme použili tradiční norský materiál. Protože jsme v těchto tradicích skutečně doma, nepřizvali jsme tehdy žádné hosty. Když jsme ale pokračovali s islandskou hudbou, potřebovali jsme nějaké vedení, a tak jsme spolupracovali s hudebníky z Islandu, například s Bárou Grímsdóttir. Pozvali jsme také několik dalších umělců, kteří nám pomohli otevřít ambientní rovinu projektu – například kytaristu Hilmara Jenssona a baskytaristu Skúliho Sverrissona. Další projekt nás spojil s hudebníky z Portugalska a Španělska. Vycházel z jejich materiálu, hlavně z písní z oblasti Kastilie a León, odkud pochází zpěvačka Vanesa Muela. Spolupracovali jsme také s portugalskou zpěvačkou Sofií Portugal, která se dlouhodobě zabývá tradiční portugalskou hudbou z různých regionů. Všechny tyto projekty jsou podle mne charakteristické nejen samotným zaměřením Groupy, ale také setkáním s dalšími hudebníky, kteří se stejně jako my hluboce zajímají o tradiční hudbu a o to, jak ji různými způsoby oživovat. Naše kapela má za sebou dlouhou historii práce s takovým materiálem a přináší do něj experimentální a improvizační přístup. Tím vytváříme něco nového. Mám pocit, že je to stále pevně zakořeněná hudba, ke které zároveň přidáváme další vrstvu – posouvá nás to jinam, do více ambientních a groovových poloh, podle toho, s jakými hudebníky spolupracujeme. Když se ohlédnu za těmito pěti alby, zdá se mi, že jsou velmi osobní a že se nám podařilo navázat jedinečné propojení se všemi zúčastněnými hudebníky – a to platí i pro Martu Matusznou z jihu Polska. V jejích písních a melodiích došlo k opravdu výjimečnému setkání a myslím, že se nám podařilo zachytit okamžik vzájemného napojení, přítomnosti a tvorby něčeho, co je v dialogu, s jádrem toho, co chceme hudbou vyjádřit a sdělit.
Nedá mi to, musím se přímo zeptat: Proč jste se v určité fázi rozhodli obrátit ke španělské a portugalské hudbě místo k dalším severským tradicím?
Chtěli jsme se prostě posunout zase o něco dál. Možná se ještě vrátíme k hudbě z Dánska a Finska, protože je tam pořád spousta věcí k objevování. Když jsme ale přemýšleli, kam vyrazit tentokrát, uvědomili jsme si, jak moc se toho děje ve Španělsku a Portugalsku. Oživení tamní lidové hudby nám připomnělo renesanci folku v Norsku a ve Švédsku – i tam najdete několik generací hudebníků, kteří podnikli podobnou cestu jako my. Věděli jsme tedy, že bude možné najít umělce, kteří budou stejně nadšení pro experimentální setkání, jaké jsme si představovali. Mohli jsme se vydat na mnoho různých míst a máme v hlavě spoustu dalších nápadů, ale nakonec bylo přirozené setkat se s Vanesou Muela a Sofií Portugal. Ano, vzniklo to vlastně úplně přirozeně.
Jaké historické a hudební vazby vidíte mezi severskou a polskou lidovou hudbou?
Když se podíváme staletí zpátky, vidíme, že hudba vždy cestovala. Platilo to i v 16., 17. a 18. století. V různých pramenech a transkripcích můžeme najít vůbec první zárodky toho, čemu dnes ve Švédsku říkáme „polska“ – formy, která má mnoho společného s polskou hudbou a vychází z ní, ale zároveň je propojená i se západní klasickou hudbou a s tím, jak byla tehdy používána v různých prostředích, jak v aristokratických kruzích, tak později i v taneční hudbě. Byl to dlouhodobý proces, trvající mnoho let, během nichž hudebníci cestovali, setkávali se a vzájemně se ovlivňovali. A části Polska byly navíc určité období pod švédskou nadvládou, což přirozeně vedlo k výměně hudby a kultury. Dá se říct, že tento kontakt probíhal po mnoho stovek let.
Jak konkrétně probíhalo hledání a výběr polského repertoáru pro toto album?
