Hautzinger – Fujak – Sörés: Live In Brussels

hautzingerTak tohle je eurotrialog non plus ultra, navíc nahraný v hlavním městě našeho kontinentu. Tři naprostá esa na poli volné improvizace v dokonalé symbióze. Fenomenální rakouský hráč na čtvrttónovou trubku Franz Hautzinger je odkojencem modálního jazzu ve stylu Milese Davise a občas bývá celkem trefně označován jako postminimalista. Dokonalý i dokonavý teoretik a praktik slovenské nonkonformní scény Julo Fujak, mimo mnoho dalšího spolupracovník Mikoláše Chadimy v projektu Xafoo, neofolklorista, bigbíťák i přední osobnost nové hudby v mnoha jejích podobách má neuvěřitelný cit pro reflexi. Výrazný maďarský avantgardista Zsolt Sörés je znám především jako univerzální tvůrce, který své hudební aktivity mísí s filmem, tancem i výtvarným uměním. Výsledkem jejich setkání je futuristická symfonie o dvou větách s lechtající drobenkovou serenádou coby intermezzem uprostřed. Nebo možná jakási technosynkratická opera beze slov, avšak s bohatým abstraktním dějem. Dobře rozporcované vrunící Hautzingerovy tóny se tu skvěle mísí s elektronickými eskapádami i vrzavou a vzývavou Sörésovou violou, které podmalovává Fujakův semipreparovaný klavír, preparovaná baskytara či zvukové procesy a hračky. Je to velmi vzdušné a vzletné dílo s dynamickým nábojem i lyrickými momenty. Je tu jednoznačně znát, že tihle tři se mají navzájem přečtení, což však nevede k žádným klišé, ale dává to celkové atmosféře pocit odlehčenosti. Není to prostě žádné tápání či oťukávání, ale plynoucí konverzace plná květnatých výrazů a virtuálních neologismů. Rozverné povykování i nemudrlantské mudrování, které má svou výpovědní hodnotu per se. Nemůžeme tu obdivovat instrumentální perfekcionalismus nebo harmonické postupy, ale právě onu radostnou bezbřehou a přesto strukturovanou spontaneitu. Jozef Cseres v závěru svého sleevenote píše zcela přesně: „Hudba, která zní z této nahrávky sice není autoreferenční, ale zřejmě ji ani nemá smysl podrobovat sémantickým analýzám nebo k ní přiřazovat konkrétní asociace.“ Tak to zkrátka je a pokud se vám podaří do této krásné změti tónů skutečně veplout, tak si to můžete náramně užít.
Hevhetia, 2013, 46:30

Přidat komentář