MICKEY NEWBURY, vl. jm. Milton Sims Newbury, Jr. Nar. 19. 5. 1940, Houston, Texas, USA – 29. 9. 2002, Springfield, Oregon, USA. Důležitá alba: Looks Like Rain (Elektra 1969), Frisco Mabel Joy (Elektra 1971), Mickey Newbury Sings His Own (RCA 1972), Lovers (Elektra 1975), Rusty Tracks (Hickory 1977). Písně, které stojí za to: Just Dropped In (To See What Condition My Condition Was In), San Francisco Mabel Joy, An American Trilogy, Cortelia Clark.
Nejenže je považován za zakladatele žánru „outlaw country“, tedy country, která se vzepřela svazujícím nashvillským pravidlům. Navíc má temný romantik Mickey Newbury pověst skvělého skladatele a interpreta, který svými koncepčními alby posunul poněkud vyprázdněný countryový styl do zcela jiných sfér. Ovlivnil všechny, kdo se v tomto ranku pohybovali – Williem Nelsonem počínaje a Krisem Kristoffersonem, jenž ho považuje za svého hrdinu, konče. To on přemluvil Rogera Millera, aby udělal hit z Kristoffersonovy skladby Me & Boby McGee. A on také přesvědčil kultovního písničkáře Townese Van Zandta, že by se měl do Nashvillu přestěhovat a zkusit změnit systém zevnitř.
I kdyby sám nic nenatočil, historie by si Newburyho pamatovala pro jeho skladatelské triumfy. Snad jako jediný měl tenhle depresivní samotář čtyři písně naráz ve čtyřech zcela odlišných hitparádách. Stalo se to v roce 1968, kdy Eddy Arnold proměnil v countryové zlato jeho baladu Here Comes The Rain, Baby, Solomon Burke zbořil rhythm’n’bluesový žebříček s Mickeyho skladbou Time Is A Thief, Andy Williams zapadl do škatulky „easy listening“ s písní Sweet Memories a Kenny Rogers za doprovodu formace The First Edition uspěl v poprockovém žebříčku se svou verzí Mickeyho písničky Just Dropped In (To See What Condition My Condition Was In). Rogersův singl známe z filmu Big Lebowski, kde hraje zásadní roli ve snové scéně s Jeffem Bridgesem. Jde o unikátní spojení country a psychedelie, jaké se později už asi nikdy neopakovalo. Za poslech ovšem stojí i originál s perfektními smyčci a Newburyho dramatickým výrazem. Jestli totiž Newbury něco uměl, pak to bylo drama. Z patosu, tradice, ale i velkého citu pro realistické příběhy dovedl utkat texty a melodie, u nichž se dá přemítat, plakat do piva či přehodnotit celý život. „Kdekdo si myslí, že jsem své songy skládal s flaškou v jedné ruce a s pistolí v té druhé,“ připouštěl autor. „Tak to ale není. Jen jsem se vypisoval ze svého smutku.“
Psychické problémy či, chcete-li, křehkost duše mu bránily, aby se stal součástí nablýskaného nashvillského showbyznysu. Poté, co v osmašedesátém natočil ve velkém studiu firmy RCA první album Harlequin Melodies, které ani trochu nedopadlo podle jeho představ, provedl na tehdejší dobu něco neslýchaného: další desku Looks Like Rain – svůj skutečný debut – nahrál v garáži u Wayna Mosse, vyhlášeného „sidemana“, jenž se o tři roky dříve objevil na přelomovém nashvillském dvojalbu Boba Dylana Blonde On Blonde. LP Looks Like Rain bylo Newburyho prvním koncepčním albem, vyšperkovaným zvukovými efekty, jež se stanou Mickeyho poznávacím znamením. Šumění deště, údery hromu, výstřely či dětský smích dodávaly písničkám tajuplný ráz – a zároveň tím skladby dostávaly filmovou kvalitu. V téměř sedmiminutovém vyprávění San Francisco Mabel Joy líčil zpěvák cestu od neúspěchu k smrti tak prostě, a přitom působivě, že tím nastavil hodně vysoko laťku všem countrovým psancům, kteří přišli po něm.
