Vlastní náklad, 2021, 48:26
Mezi alby, která byla letos nominována na slovenskou cenu Radio_Head Award, najdeme dvě kolekce zhudebněné poezie z 19. století. Zatímco jazzový pianista František Báleš si vybral Sonety Pavla Országha Hviezdoslava z roku 1882, zpěvačka Ildikó Kali sáhla po verších, které psal ještě o několik dekád dříve na motivy lidových pověstí romantický básník Ján Botto. Sólové album Zlatá panna se ovšem od její předchozí tvorby se skupinou Romanika liší nejen texty, ale také způsobem interpretace a hudebním doprovodem.
Přerušení činnosti Romaniky mělo několik důvodů. Vedle toho, že si zpěvačka během pandemie osvojila práci s looperem a začala o tvorbě přemýšlet jinak než dříve, byly důležitou příčinou i zdravotní důvody, kvůli nimž její manžel a druhý důležitý pilíř Romaniky Roman Kraic nemohl dál hrát na kontrabas. Hlavním hudebním partnerem byl tak nyní skladatelce a zpěvačce Milan Tököly, který většinu skladeb zaranžoval, nahrál kytary, baskytaru a měl na starosti programování. V jednotlivých písních pak jako hosté účinkují Stano Palúch (housle, mandolína), Peter Korman (kontrabas) nebo Peter Luha (akustická kytara), Roman Kraic se pak podílel na přípravě smyček a zvuku.
Přestože je album po aranžérské stránce velmi pestré – a je slyšet, že vznikalo vrstvením jednotlivých nápadů –, hlavním hudebním nástrojem zůstává sólový ženský hlas. Ildikó Kali předvádí širokou škálu poloh včetně šepotu. Kontrast ke zpěvu vytvářejí skvěle nazvučené perkuse a další „nemelodické“ zvuky jako různé údery. Přitom ne vždy lze poznat, co je přirozené a co naprogramované. Atmosféra jednotlivých písní – a zvukové prostředí je zde mimořádně důležité – koresponduje s tajuplným obsahem romantických básní a zároveň s jejich pravidelnou, často až repetitivní strukturou. Lidovému zaříkadlu se pak blíží závěrečná zhudebněná báseň Sama Bohdana Hroboně Spevovieva, samozřejmě opět z 19. století. A opět velmi svěží.