Nelze říci, že by Jan Hrubý v posledních deseti letech úplně zahálel. Vyšlo album jeho akustického tria s Michalem Prokopem a Lubošem Andrštem, společné CD s Marií Hoffman, koncertní nahrávky s Vladimírem Mertou a pochopitelně se houslista podílel i na albech Vladimíra Mišíka, Michala Prokopa či Mertovy Dobré úrody. Užíval si zvolení do superskupiny s Michalem Pavlíčkem nebo Romanem Dragounem, zatímco s Prokopem a Andrštem si zahráli na Chicago Blues Festivalu. Skupina Kukulín však od natočení výborného alba Silmarillion (2003) jen sem tam procitla ze zimního spánku a Hrubého příznivci se nedočkali žádné novinky kapelové ani sólové. A tak zatímco svému někdejšímu dvornímu vydavateli (Indies Happy Trails) Hrubý novinkovou autorskou desku stále jen slibuje, vydal v roce svých pětašedesátin trojalbum u nakladatelství Galén.
Na počátku původně neplánovaného projektu bylo seznámení s irským harfeníkem Seanem Barrym, vyhledávaným sólistou i sidemanem, členem kapely Dick O’Brass nebo skupiny Lenky Filipové. Hrubého, jehož srdce stále míří na severozápad, si vícenásobný mistr Velké Británie ve hře na keltskou harfu ihned získal. Společně s houslistovou dcerou Andreou (flétny) natočili suitu složenou z irských, skotských a dalších příbuzných písní, která v rámci dvojalba dostala český název Ukázal jsi mi cestu… Rámují dvě výsostná čísla Seana Barryho: pouze na harfu zahraná instrumentální skladba Give Me Your Hand, připisovaná Turloughu O’Carolanovi, a autorská kompozice Song For Andrea. Obě jemně vybočují z kontextu alba, které jinak obsahuje především lidové melodie z Irska a Skotska, občas prostřídané více či méně souvisejícím materiálem. Zatímco Hrubého variance na švédskou lidovou píseň Sunmore do „keltské“ nálady zapadá, jako z jiného světa zní i u nás dobře známá duchovní skladba Blíž k Tobě, Bože můj (Nearer My God To Thee). Album jako celek se vyznačuje lehkostí, přirozeným podáním zpěvných ostrovních písní (The Star Of The County Down) i důvěryhodným přednesem balad (Carrickfergus, Oídhche Mhath Leibh – obě mimochodem zpívala na albu Šance skupiny Irish Dew s Barryho doprovodem Lenka Filipová). Hlavní pozornost na sebe strhává zpívající harfeník, zatímco Hrubý sice výrazně, nicméně s pokorou svými houslemi jednotlivé písně přizdobuje.
„Ostrovnímu“ CD2 předchází v rámci kompletu první disk, Hrubého čistě sólový. Pojmenován je anglicky You Showed Me The Way… a podle svérázné logiky tohoto projektu přináší instrumentální variace na lidové písně z Čech a Moravy. Instrumentací, ve které místy neproniknutelné lesy syntezátorů převažují nad houslemi, Hrubý částečně navazuje na své sólové nahrávky z přelomu století (Cesty, Stará vlna). Písně zřejmě vybíral intuitivně, některé spojil do delších setů, jiné pojal izolovaně a na závěr připojil autorskou skladbu Západ slunce. Barokně zdobný celek tvoří kontrast ke střídměji aranžovanému druhému disku. Je tak na každém posluchači, aby se rozhodl, který ze dvou přístupů k tradičnímu materiálu mu vyhovuje víc. Já osobně dávám přednost disku č. 2 s menším podílem syntetických zvuků.
Komplet obsahuje ještě třetí disk, třináctiminutový melodram Král Lávra. K Havlíčkovu (a současně irskému) odkazu se Jan Hrubý přihlásil před lety pojmenováním své skupiny. Nyní holiči Kukulínovi vzdává hold dílem, jehož instrumentální složka s citacemi z klasiků (Beethoven, Händel, Grieg) je adekvátní zvolenému tématu, zatímco k houslistově neškolené recitaci lze mít výhrady. Klíčem k jejímu přijetí může být houslistova fotografie na papírové pošetce CD s neuměle přimalovanou královskou korunou, vousem a oslíma ušima. Možná jsou nakonec tím skutečným kontrastem k nazdobenému prvnímu disku tato roztomilá malůvka a školácká recitace. Trojalbum tak navzdory svému názvu představuje Jana Hrubého ve třech různých světech. Všechny mají sice společný vztah k tradici, avšak každý ji pojímá jinými prostředky. Nezbývá než se těšit na svět čtvrtý, na novou autorskou nahrávku, která by navázala na Silmarillion a Středozem, podle recenzentova mínění nejsilnější Hrubého alba.
Galén, 2013, 37:37 + 45:26 + 12:39
