Jaroslav Kořán, který začínal s industriálem, je nejznámější z proměnlivého Zapomenutého orchestru země snivců. Jeho záběr je však širší, zahrnuje i scénickou hudbu a jak ukazuje Par Avion, během své kariéry se věnoval i čistému free jazzu. V triu hraje na bicí a perkuse s dalšími snivci, saxofonistou a klarinetistou Petrem Varjů a známým kontrabasistou Petrem Tichým.
Deska byla natočená před dvaceti lety, ale vyšla až teď, což není až tak překvapivé. Zcela se vymyká nejen tvorbě Jaroslava Kořána, ale téměř všemu, co se v té době u nás, ale i ve světě tehdy hrálo. Nápadně připomíná nahrávky, které vycházely v polovině šedesátých let na značce Impulse, kde vydával John Coltrane a začínali exponenti free jazzu Archie Shepp a Pharoah Sanders, ale také Max Roach, Sonny Rollins nebo McCoy Tyner.
Par Avion se nese v podobném duchu, i když Varjú, jehož altka, baryton saxofon a klarinet dominují nahrávkám, není žádný Trane, hraje přece jen konvenčněji. Nahrávky přibližuje k experimentálnímu free jazzu (myšleno tomu z šedesátých let) právě Kořán. Umí sice hrát jazzový doprovod, dokonce i swingující, ale většinou to nedělá. Místo toho si pohrává se zvukomalebností, jak to ukazují Par Avion 4 a 5, nebo vytvoří tribální figuru tomů. Skladbu Par Avion 7 zahajuje jeho divoká hra na plechy, od nichž pak ve stejně vysokém tempu přejde k perkusi. Varjú sotva stíhá. Zvuk Kořán ozvláštňuje i foukáním do lahví.
Petr Tichý, který se v té době teprve začínal prosazovat, je jako obvykle skvělým a citlivým sidemanem, který umí účelně doplňovat free sóla, ale taky převzít hlavní strukturotvornou roli, když je hra dechů až moc divoká ─ jako v Par Avion 4.
Par Avion ukazuje, že ani v novém tisíciletí se na tuzemské scéně nepřestávalo experimentovat a hledat se dalo i mimo mainstream. Bohužel tyto experimenty často zapadly, protože neměly komerční potenciál. Začátkem roku vychází druhá deska tria zachycující křehčí kusy.