Pro francouzského kytaristu Jeana-Marca Monteru je zcela signifikantní, že stál v roce 1978 u zrodu formace GRIM čili Groupe of Search and Musical Improvisation. V dětství byl sice odkojen korsickou lidovou hudbou, do jejíchž tajů ho zasvěcoval dědeček a později začal hrát v klasické rockové kapele, ale jednoho dne ho jeho přítelkyně vzala na koncert basisty Barrea Phillipse, kytaristy Raymonda Boniho a hráče na analogový syntezátor, jehož jméno si 
už nepamatuje, a jeho náhled na hudbu se zcela změnil. Sám o tom říká: „Ta hudba byla pro mne opravdovým překvapením a Raymond Boni pro mě byl zcela šokující. Pochopil jsem, že už nemohu na kytaru hrát ,obvyklým‘ způsobem. Záhy nato jsem viděl Dereka Baileyho s Anthonym Braxtonem a už pro mne ne existovala cesta zpátky! Naštěstí!!! Tahle zkušenost mi dala šanci potkat se a zahrát si s řadou skvělých muzikantů.“ Těch byla opravdu pěkná řádka – jmenujme jen namátkou Michela Donedu, Joellea Léandrea, Yvese Roberta, Florose Floridinea, Paula Lovense, Ernsta Reijsegera, Kennyho Wheelera, Petera Kowalda, Hana Benninka, Freda Frithe, Hanse Reichela, Keithe Rowea, Chrise Cutlera nebo Gianniho Gebbiu. A pochopitelně se na svých sonických stezkách potkal i se svými věrozvěsty Phillipsem a Bonim. A jedním z těch osudových okamžiků bylo také setkání se saxofonistou a klarinetistou Louisem Sclavisem, které se uskutečnilo na počátku osmdesátých let minulého století v Lyonu. Oba sice cítili, že jejich cesty nejsou zcela totožné, ale přesto měli pocit určité blízkosti, a ta nakonec vyústila v kongeniální album Roman z roku 2003. Montera nikdy úplně nezavrhl svou rockovou minulost; ta se mu připomněla v roce 1997, kdy se vypravil se svým přítelem, spisovatelem Phillipem Robertem v Marseille na koncert Sonic Youth. Tam si padli do oka s jejich kytaristou Thurstonem Moorem a o pár měsíců později už s ním Jean-Marc jamoval v New Yorku a přidal se k nim i další ,zvukový mladík‘ Lee Ranaldo a ještě Loren Mazzacane Connors a v roce 1998 se v tomto složení objevilo CD mmmr, které tvoří tři rozsáhlé skladby hlukových kytarových ploch. Se Sonic Youth si pak Montera zahrál na koncertě i skladby Johna Cage. Trio Doneda, Montera a Mats Gustafsson si pak Sonici pozvali na turné jako předkapelu, aby pomohli propagovat improvizační scénu.
Montera je skvěl
ý sideman, je univerzálně ,kompatibilní‘ s jakýmkoliv invenčním hráčem. Funguje mu to zejména s kytaristy – nezapomenutelné bylo jeho vystoupení s Jeanem-Françoisem Pauvrosem a Noelem Akchotém ve francouzském Nancy na festivalu Musique Action, které se pohybovalo mezi anarchistickým metalem a industriálem. Právě tady Montera dokázal svůj smysl pro využití nejrůznějších objektů včetně těžkotonážních řetězů a smyček.
V neposlední řadě je potřeba připomenout i jeho účast na bratislavském festivalu Ars Poetika v říjnu roku 2006, kde své síly spojil s Lubomírem Burgrem a Markem Piačekem a slovenskými a francouzskými tanečníky v projektu Tiaže / Poids. Jean-Marc ovšem svoji sílu neztrácí i v ryze sólových počinech, což dokazuje zejména CD z vystoupení v Grenoblu a v Berlíně s názvem Hang Around Shot.
P. S.: Montera není jenom aktivním hudebníkem, ale i organizátorem jednoho z prestižních evropských festivalů ,jiné hudby‘ Nuit d’hiver, který se již pět let koná vždy před vánoci v Marseille.
Foto archiv
Diskografie (výběr):
Unlike (1990 Splasc(h) )
Song Tong (1991Splasc(h) )
HumaNoise Congress (1992 Hybrid)
Hang Around Shot (1993, 1994 FMP)
JM + Wolfgang Fuchs: Bits And Pieces (1995 FMP)
Mike Cooper + JMM + Mauro Orselli + Eugio Sanna: Improvvisazioni Quartetto (1997 ADA)
Smiles From Jupiter (1998 Grob)
King Ubu Orchestru: Trigger Zone (1998 FMP)
Michel Doneda + Erik M + JMM: Not (1999 Victo)
Louis Sclavis + JMM: Roman (2003 FMP)