„První kytarista, kterého jsem zaregistroval, byl Muddy Waters a změnilo to navždy můj život. Jako malý kluk jsem slyšel jednu z jeho starých desek a k smrti mě to vyděsilo… ‚Teda, o čem tohle všechno je?‘“
(Jimi Hendrix, první rozhovor pro Rolling Stone, březen 1968)
Lenny Kravitz
„Jimi Hendrix byl proměnlivý. Ruce měl připojené k duši a jeho hra byla strašně emocionální. Úplně jste mohli cítit ten oheň, to blues. A smutek. Je to neuvěřitelné. A co jsem se od něj naučil? Co všechno lze provádět s elektrickou kytarou. A jak spojit v písních rock´n´roll s blues. K Hendrixovi jsem skutečně pronikl, až když jsem se asi ve dvanácti nebo třinácti přestěhoval z New Yorku do Kalifornie. Tehdy jsem slyšel jeho výběr Smash Hits. Bylo to neuvěřitelné. Bylo tam všechno: byla to psychedelie, byl to funk, bylo to blues, byl to rock. Moje nejoblíbenější skladba je Have You Ever Been (To Electric Ladyland). Je to plné duše, strašně elektrické. Je to, jako kdybych plaval ve vodě.“
Mike McCready (Pearl Jam)
„Z Hendrixe jsem úplně podělanej. Zabírá úplně všechno. To, jak dokázal skládat, to bylo úžasné a jeho sóla byla geniální. Strašně předběhl svou dobu. Táta byl ve Vietnamu a na letadlové lodi měl jeho album Band of Gypsys. Když mi bylo asi sedm nebo osm, tak ho přivezl zpátky a já si to pustil, aniž bych toho nějak moc věděl o rock´n´rollu. A pamatuji si, že jsem si říkal, ‘Doháje, co je tohle zač?’ Byl jsem dost malý a tohle bylo jako z jiného světa. Když jsem začínal víc chápat elektrickou kytaru, uvědomil jsem si, jak moc byl Hendrix nad běžnou úrovní ostatních kytaristů. Když hrajete sólo, tak někdy máte zvláštní pocit – jako kdybyste byli úplně mimo, v nějakém stavu nirvány. Zní to hloupě, ale je to duchovní záležitost. A tenhle pocit mám, když poslouchám Machine Gun. On zahraje jednu podělanou notu a vám z toho vyhrknou slzy. Stále se snažím dosáhnout toho pocitu, který by přenesl emoci k publiku nebo ke mně.“
Freddie Mercury
„Jimi Hendrix je hrozně důležitý. Je mým idolem. Tím, co dělá na pódiu, ztělesňuje veškeré konání rockové hvězdy. Není možné ho s nikým srovnávat. Tu magii prostě buď máte, nebo ne. Není možné se k tomu nějak propracovat. Jeho místo nemůže zaujmout nikdo jiný.“
Roy Wood
„To nejlepší, co jsem v 60. letech slyšel, bylo, když Jimi Hendrix hrál po zkoušce I Can Hear The Grass Grow, a bylo to brilantní.“
Albert Collins
„Hrál svoje vlastní věci, ne jako se to dělá teď. Jimi byl originál.“
Joe Satriani
„Na kytaru jsem začal hrát proto, že byl mým idolem Jimi Hendrix, takže moje kořeny vycházejí z něj a z jeho stylu hry.“
Kurt Cobain
„Tvrdí se, že Seattle se díky grungovým kapelám konečně dostal na hudební mapu. Ale, sakra, na jakou mapu? Měli jsme přece Jimiho Hendrixe. Do háje, co chceme víc?“
Keith Richards
„Všichni ostatní to prostě podělali a mysleli si, že když jim to bude kvílet, že to je ono. Ale není. Aby to tak bylo, to by člověk musel být Jimi, musí být jedním z těch extra frajerů.“
Kirk Hammett
„Můj oblíbený kytarista je nepochybně Jimi Hendrix. Začalo to, když mi bylo asi pět nebo šest, když jsem slyšel Purple Haze a říkal si, že to nezní jako nic z toho, co tehdy hráli v rádiu. A pak jsem šel v roce 1976 na jeden rockový koncert a mezi kapelami tam pouštěli právě Purple Haze a mně z toho úplně jeblo. První, co jsem udělal, když jsem přišel domů, bylo, že jsem si šel koupit jeho album. A to mě přivedlo ke hře na kytaru. První písnička, co jsem se kdy naučil, bylo právě Purple Haze. Během dvou týdnů jsme založili kapelu a hráli jsme třicetiminutovou verzi Purple Haze. To byla jediná skladba, kterou jsme uměli.
Jeho muzika byla strašně vizuální. Když hrál nějakou písničku a chtěl, aby tam byly zvuky mořských racků, tak si to zahrál. A když chtěl, aby mu kytara zněla jako pod vodní hladinou, tak to taky dokázal. A v živé Machine Gun z alba Band of Gypsys napodobuje blížící se bombardéry, shazování bomb, křičící hlasy. Hendrix dokázal říct něco politického, aniž by mluvil mimo svůj vlastní hudební jazyk. Řekl to zvukem. A tón jeho kytary, ten byl zcela jeho objevem. Nikomu nezněla jako jemu, ani před ním, ani po něm. Vymyslel Církev tónu. Měl monstrózní tón, monstrózní techniku, monstrózní písně. A duši, o kterou se mohl dělit.“
Matt Bellamy (Muse)
„Víc než ty písně na mě zapůsobila ta svoboda, výraz, který Hendrix vnesl na pódium. Bylo z toho cítit divoké nebezpečí. Pro mě není Hendrix tak důležitý v melodiích nebo akordech, ale v energii, kterou do toho vkládá, to, jak celá jeho psychedelická, šílená, lehce nadrogovaná osobnost prosakuje do toho, co hraje… Člověk prostě musí myslet na budoucnost.“
Pete Townshend
„To, co hrál, bylo… neuvěřitelně lyrické a zralé. Dokázal položit most mezi skutečnou bluesovou kytaru a moderní zvuky. Skvěle to spojil. A pomáhala mu v tom vizuální magie, která vás zjevně nedostane, když jen posloucháte muziku. Udělal to, když zahrál akord a pak mávl obloukem levou rukou a člověk si málem přestal myslet, že je tam nějaký kytarista a že ta muzika skutečně vychází z konečků jeho prstů.“
