Je nabídledni, že nový opus pianisty Johna Wolfa Brennana PICTURES IN A GALLERY (Leo Records, 2006, 73:53) bude každému evokovat Mussorgského Kartinki čili Obrázky z výstavy. Ale jsme přece jen o více než sto třicet let dál a umělecké paradigma za tu dobu dostalo poněkud jiný rozměr. Brennan si ,promenádu‘ odbyl v úvodní miniatuře Open, to be a nadále se věnuje obrazům modernistické avantgardy od dvacátých do šedesátých let minulého století, volným improvizacím, drobné parafrázi Steva Reicha a poctě Alexandrovi Sergejeviči Puškinovi s dovětkem z díla předčasně zesnulého ruského pianisty a skladatele Sergeje Kurjochina. Vše tedy začíná triptychem podle pozdních děl Pabla Picassa a pokračuje impresemi na skvosty Paula Cézanna, Wassillyho Kandinského a Joana Miróa. Závěr první části pak patří pentagramu inspirovanému plátny Paula Klee. Brennan zde se svou neokázalou lehkostí a pregnantností dokáže vyjádřit atmosféru daných ,předloh‘ a zároveň k nim jakobycosi dodat. Jsou to na jednu stranu etudy, ale zároveň úžasně vystavěné skladbičky, které plně korespondují s výchozím materiálem, ale i bez možnosti vidět patřičná díla v originále či na reprodukcích mají svou osobitou výpovědní hodnotu. Střední pasáž, kde Brennan mimo jiné oslavuje Stravinského Svěcení jara i středověkou píseň Ach Bitt’rer Winter je opět zcela niterním vyjádřením autorových pocitů. A puškinovský heptagon, nahraný v roce 1999 na koncertě v St. Petěrburgu, má zase esprit genia loci, který není možno opakovat. Brennan si zde pohrává s nejrůznějšími styly od romantismu přes parafuturistické úlety až po minimalismus. Je to vnitřní zpověď i oslava dob dávno minulých a na druhou stranu ryze současné dílo vyspělého tvůrce, který zde svým způsobem rekapituluje své dávné i nedávné zážitky. Nadčasová záležitost, která by mohla kdysi uspět u carského dvora, ale i potěšit jazzofily i příznivce takzvané nové hudby. Brennan sice občas svůj nástroj preparuje nebo využívá zdvojených nahrávek, ale podstata je zcela přímočará a vyvěrá přímo z umělcovy duše.
