Legendární velšský skladatel, klavírista, baskytarista a zpěvák byl členem klíčových kapel tzv. canterburské scény jako Henry Cow, Slapp Happy či National Health. Vystupoval a nahrával s Eltonem Deanem, Michaelem Mantlerem, Penguin Café Orchestra, Mikem Oldfieldem, Michael Nyman Bandem, Robertem Wyattem a mnoha dalšími. Složil hudbu k divadelním kusům, ba v nich i minoritně účinkoval coby herec. Po rozpadu ikonických Henry Cow odjel na pozvání Michaela Mantlera a Carly Bley do jejich studia ve Woodstocku, kde s kytaristou a dodnes nejlepším i nejinspirativnějším přítelem Peterem Blegvadem plus množstvím vynikajících muzikantů nahráli fantastické album Kew Rhône (1977). Stejně jako na tomto skvostu pak ve svých sólových nahrávkách kombinuje vlivy hudebních zkušeností do směsi jazzu, jazz-rocku, RIO, absurdního divadla a po víceletém sídlení ve Francii i šmrncovní melancholie šansonu. Dvě předchozí alba – Verlaine (2021) a John Graeves & Annie Barbazza Earthly Powers (2023) – se zhudebněnými básněmi/texty jsou obalena množstvím nástrojových vrstev a leckdy onu prioritu poezie pohlcují.
Hudebně (jak instrumentací, tak harmonickými postupy) je album velmi jiné než předchozí na básních postavené Verlaine (2021). Je mnohem komornější, intimnější, až zvnitřněle čisté. Kde na Verlaine budoval kolem veršů místy monstrózní experimentální zvukové hradby/valby, zde u klavíru jen s houslemi (Mirabelle Gilis) a violou (Laurent Valero) zní každý jeden šanson překrásnou melancholií mlžně zakouřené vinárny v zapadlé uličce, co dnes už zůstala jen historií. Francouzsky i anglicky. Z patnácti písní jsou čtyři básně Apollinairovy, dvě Verlainovy, dvě i s původní hudbou – Avalanche Leonarda Cohena a úvodní Brother Fox, do angličtiny převedený slavný song Georgese Brassense. Ostatní kusy jsou autorské. Melancholie šansonové polodeklamace se zapeklitou dramatičností teatrálně expresivního zpěvu si málokdy byly tak příbuzné.