Jeho možná nejpřekvapivější album – už jen z toho důvodu, že s hudbou chtěl seknout. S koktejlem příčin: složitý rozchod, ostrý návrat celoživotní deprese, frustrace ze showbyznysu zaměřeného na okamžitý úspěch, smutek z převálcování živého hraní ve studiu digitálními technologiemi a pocit, že okolnímu chaosu přestal úplně rozumět. Až na ten rozvod stav pasující snad na každého druhého padesátníka po bezmála třicetileté kariéře. Průkopník asijského undergroundu a jeden z prvních, kdo přirozeně propojil hru na bubínky tabla s elektronikou, se má přitom čím chlubit: jako hráč, producent nebo autor stál po boku Anoushky Shankar, Stinga, Norah Jones a se Zakirem Hussainem a Billem Laswellem založil legendární skupinu nebo Tabla Beat Science, ve které britsko-indický skladatel a tvůrce skvělých filmových soundtracků poprvé našel chuť na žhavou směs indické hudby, rocku, elektroniky, jazzu a Bollywoodu. A teď najednou konec? A tak Karsh Kale přistoupil k činu, který sice není originální, ale funguje: odjel do Indie, metaforicky se spálil na popel, vystoupil z něho a znovu se narodil; jen mu už nebylo padesát, ale prý deset a pro takového kluka prý album natočil. Dobrá výmluva pro zbavení se osobních úzkostí, to se musí nechat. Bez složitého vysvětlování, proč poprvé vsadil výhradně na svůj hlas a elektropop, který bychom od něho sice čekali, ale ne v takové míře, i když album otevírá rockově nadupanou skladbou Night Turns, vracející nás s kytarami Johna Shannona a Warrena Mendonsy do časů, kdy hledal průsečík mezi Shakti, Beatles a Led Zeppelin.
Není jisté, jestli bude desetiletý kluk vědět, kdo jsou Zakir Hussain a Ozzy Osbourne, předčasné smrti životních hrdinů ale Karsh Kale prý věnovat skladby musel: smyčci, energickými rytmy a vším co je pro moderní indickou hudbu typické. Tabla Beat Scientist rozumíme, každého by asi ale zajímalo, co by Ozzy řekl na elektro-pop-ambient Heroes. Radu „sedmkrát padni a osmkrát vstaň“ si ale Kersh Kale vzal k srdci a vyšel z toho jako znovuoživený.