KISS ME KOJAK / FETCH!: Zamluveno, víc lásky

Jsou hudební žánry, kde je split – tedy společná nahrávka dvou interpretů – prakticky neznámým formátem. Na scéně hlučných kytar je to ale stále oblíbená záležitost, a společný vinyl dvou spřízněných trojic, na kterém jednu stranu zabírají pražští milovníci rychlých propletenců Fetch!, a druhou severočeská těžkotonážní jednotka Kiss Me Kojak, je toho dobrým příkladem coby opak řevnivosti či snahy si konkurovat.
Prvních pět skladeb patří KMK – dvě baskytary a divoce tepající bicí utápějí zpěv na hranici srozumitelnosti, a upřednostňují tak instrumentální zlomy, proměny temp a hrubozrnost nad působivou atmosférou a emotivním přeléváním nálad. Možná je to škoda, protože právě tam je kapela – spolu s funkčně použitými samply dialogů ze starých filmů – mnohem přesvědčivější. Ale nedá se nic dělat – ta energie a přetlak, kterými trojice disponuje, zjevně musí ven. Když se ovšem podaří surovou jízdu ukočírovat a využít jako nosný prvek pro tajuplnou atmosféru a silné emotivní plochy, tak jako ve skladbě Zamluveno, která se propsala i do názvu, jde z nahrávky síla i přesvědčivost v takové koncentraci, že je lepší jí uhnout z cesty.
Jestliže KMK se mnohde snaží posluchače zatlouct do chodníku kladivem nekompromisnosti, Fetch! ho v následné čtveřici záseků obalí rozevlátou záclonou mnohem sofistikovanějších kompozic, delayovaných kytar a podprahových melodií. Jasně dokazují, že umí být také hluční a divocí, jen to tak nevystavují na odiv. Jsou tak přístupnější i písničkovější, ale o to víc z nich prýští určitá neuspokojenost, frustrace přetavená do pozitivní energie. Zpětně tak ono spojení kapel dává smysl a dobře se doplňuje. Nervnost i nespoutanost, s jakými Fetch! občas nechávají vzpomenout na Dunaj v období s Jiřím Kolšovským, dává každopádně naději, že tuzemský alternativní rock ještě neřekl úplně všechno.