O moravský, stejně jako o český a slovenský folklor pečovala před rokem 1989 různou měrou státní vydavatelství (Supraphon, Panton a Opus). Vycházely tam z hlediska dramaturgie i provedení zajímavé tituly, přičemž s některými z nich se v posledních letech můžeme setkat v reedicích na CD (například ve vydavatelství Supraphon, Galén, ale také u Indies). Ta kvalitní dramaturgie odrážela ducha doby – folklor byl považován za součást národní kultury a jeho prezentace podporována, mimo jiné i proto, aby se omezily vlivy západní popkultury. Folklorní tituly byly v drtivé většině připravovány a vydávány bez ohledu na bezprostřední komerční zisk. Ideologické zatížení edičních vydavatelských plánů nám však přineslo paradoxně i leccos dobrého pro dnešek – za prvé byly pořízeny kvalitní dokumenty rozvoje folkloru a za druhé obsahová dramaturgie a zpracování řady tehdejších titulů zůstává dodnes měřítkem kvality.
Po revoluci nastal zlom. Ediční politika se rázem změnila. Liberalizovala se a zaměřila především na naplnění bezprostředních potřeb posluchačů, tedy i takových, které předtím držela na uzdě dramaturgie zaměřená na hodnoty umělecké a obsahové. Exploze titulů vydavatelství Carmen Jiřího Zmožka budiž příkladem za mnohé. Zdálo se, že folkloru v dřívějším pojetí je odzvoněno a že vše bude převálcováno tahem za vkusem většinového posluchače. Ziskuchtivost víceméně vylučovala systematickou a kvalitní práci dramaturgickou.
V polovině 90. let 20. století však pomaličku začala opadávat první mohutná vlna posluchačské nenasycenosti a vydavatelských zlatokopů a společnost se vracela k sobě, k jemnější reflexi svých bytostných potřeb. Jednou z nich je prostor pro obecně kulturní tvořivost a druhou práce na vlastní kulturní identitě. Tvořivost ústí nejen ve tvorbu pro obchodní užití, ale i v osobitou výpověď, jež člověka zbytostňuje. To je také základ alternativy vůči kulturnímu mainstreamu, který obrušuje či přímo „normalizuje“ tvůrčí jedinečnost. Vlastní kulturní identita zas vychází z vědomí kořenů a dodává člověku sebevědomí, že „je odněkud“. Upevňuje jeho místo ve světě. Péče o identitu je výrazně spjata s tradiční kulturou, s folklorem. To platí pro všechny země světa.
Vydavatelství Indies bylo od počátku spjato především s tvořivostí v prostoru alternativy v opozici k přímočaré komerci. Ale postupně se vcelku přirozeně otevřelo i titulům, které jsou spjaty s kulturní identitou, tedy s tradiční kulturou. Nikoli však s tou, která je napojena jen na prostoduchou zábavu, ale s takovou, která v sobě nese určitou osobitou esenci – tematickou či kulturní (třeba regionální styl). Jsem přesvědčen o tom, že cesta vedoucích osobností Indies (v první řadě pak Milana Páleše a posléze Jaromíra Kratochvíla) k moravskému folkloru byla ryze intuitivní, bez hlubší dramaturgické koncepce, ale o to více zrcadlí přirozené principy tradiční i alternativní kultury.
