Tři zpívající perkusistky z Bogoty nasadily na veletrhu Womex mnoha lidem pořádného brouka do hlavy a během koncertu je uvedly do stavu taneční nouze; málokdo s nimi totiž udržel tak strhující tempo. Volání po albu vyslyšely Diana San Miguel, Giovanna Mogollon a Karen Forero až nedávno a nebýt covidové izolace, kdo ví, jak dlouho bychom ještě čekali. Přece jenom dávají přednost živému hraní, a pokud vyjde čas, vracejí se rády i na ulici, kde před mnoha lety začínaly. Odtud i název skvělého debutu Callejera, cosi jako pouliční chodkyně. Samy sebe charakterizují třemi slovy: sounáležitost, empatie a všestrannost. Hrají cumbii z kolumbijského Karibiku a míří s ní za verzemi z dalších jihoamerických zemí. A s přístupem punkerek volně přecházejí do dalších ohnivě rytmických stylů: merengue, rumba, champeta, chica nebo bullerengue. Čím jiné ženské kolumbijské skupiny předčí? Bez debat hlasy. Sólovými, na bázi volání odpověď, sborově navrstvenými, až to budí dojem samplů, a hodně je baví vkládat do tradičně vedených multirytmických skladeb rap s beatboxem. Nepochybujte o tom, že přísahají na feminismus a proti srsti jim jsou nejrůznější neřády Latinské Ameriky – chudoba, sociální nespravedlnost, násilí na ženách, vraždy ekologických aktivistů a ve vynikající skladbě Selva varují, že pokud se ničení amazonského pralesa nezastaví, „tahle džungle plná záhad postupně vykrvácí“.
Otevřené jsou i nečekaným spolupracím: skladbu La cumbia me está llamando třeba před časem natočily s londýnskou jazzovou saxofonistkou Nubyí Garciou. A spoustu přátel si pozvaly i na album, čímž svůj akustický souzvuk tradičních fléten a bubnů propojily s dalšími nástroji. Ve skladbě Abrecaminos třeba i s elektronikou, což byl nápad hvězdné kubánské zpěvačky a flétnistky La Dame Blanche. A hold kolumbijským ženám Palalma se láme mezi lyrickým vyznáním s kytarou písničkářky Briely Ojedy a ostrým rapem argentinské Delfiny Dib. Albový mejdan končí opravdu efektně: s electro cumbií producenta Maria Galeana aka Frente Cumbiera.