Praha, Balbínova poetická hospůdka, 18. srpna 2022
Původně měla vystoupit toho dne také francouzská formace One Step Heavier, ale z technických důvodů se nakonec v roli předskokanky představila pouze jejich zpěvačka Lauriane Geny, která se sama doprovázela na ukulele a piano. Celkem půvabný trochu kabaretiérský přednes měl bezesporu šmrnc a její písně uvolněnou lehkost. Také Zellova kapela byla tentokráte zredukována na dvě elektrické kytary (Matěj a Milan Kramarovičovi) a perkusivní krabici (Robert Štolb) a jeho projev se tentokrát z rockové podoby přenesl spíš do polohy písničkáře. Úvod patřil dávnému hitu Waiting at the Edge plnému důrazné naléhavosti. Škoda jen, že zejména ozvučení hlasu bylo především zpočátku dost otřesné a Lucienova pověstná expresivita tím byla do značné míry oslabena. Repertoár byl pro tuto příležitost sestaven z větší části z cover-verzí, což souviselo s tím, že se Lucien rozpomněl na své kořeny a hodlá v blízké budoucnosti sestavit program čistě z písní židovských autorů. Tuhle polohu odstartoval song Perfect Day z pera Lou Reeda a pokračoval například Bird on the Wire od Leonarda Cohena. Skutečně procítěnou lahůdkou pak bylo Somewhere Leonarda Bernsteina a Stephena Sondheima. A nevšední ráz mělo i April, Come She Will z dílny Paula Simona a Arta Garfunkela. Zell originály nijak radikálně nepřetváří, ale v jeho podání mají přece jen specifickou osobitost. Jedním z nejzajímavějších momentů byly covery u nás nepříliš známého geniálního švýcarského písničkáře-kabaretiéra Maniho Mattera, které Lucien přetextoval z dialektu berndeutsch do angličtiny. V Čechách se jeho tvorbě věnoval ve vlastních českých překladech Jan Řepka, s nímž Lucien také spolupracuje a onoho večera zaznělo i jejich společné dílo Even When Your Time Goes. Tyhle jednoduché písně mají opravdu silný náboj a zároveň určitý groteskní nádech, který ovšem Zell posunul k větší patetičnosti. Lucien není jen hudebník, ale také velice působivý vypravěč a jeho poeticko-filozofické promluvy mezi skladbami jsou významnou součástí jeho vystoupení a dokáží věrné posluchače patřičně oslovit. A právě to umocňovalo vřelou atmosféru onoho večera, jehož závěr patřil opět Zellově vlastní tvorbě.