Workman má pověst velmi žádaného sidemana (mj. legendární bubeník Tony Williams, Sting, Beck, Frank Black, Norah Jones, Todd Rundgren aj.) a skladatele filmové hudby (třeba Superbad, Forgetting Sarah Marshall nebo Yes Man). Oproti očekávání však není typickým kytarovým virtuózem, který se prohání po hmatníku a oslňuje nečekanými zvraty. Místo toho na jeho čtyřech sólových albech, včetně letošní novinky, dostáváme hudbu vycházející z jazzrocku s vlivy klasiky, folku, country a progresivity. Hudba je to nesmírně hravá. Na desce Harmonic Crusader (2009) mezi rockové záležitosti klidně napasoval čistý smyčcový kvartet i šantánovou chlípnost.
Na Uncommon Measures v pestrosti řádově více mísí různé vlivy a zkušenosti své hudební cesty, i přesto je album kupodivu koherentnější než kdy předtím. Svou kytaru poněkud upozaďuje a pracuje především s instrumentálními i zvukovými možnostmi 63členného orchestru a sborů – třeba v mohutné All the Colors of the World s množstvím harmonických proměn nebo v baladicky budované Arc of Life. Kombinace stylů i forem funguje velmi dobře. Na jedné straně jazzrocková fúze, na druhé orchestrální části pohybující se na pomezí symfonického soundtracku a romantické vážné hudby.
Mezi tím coby přesné dramaturgické akcenty najdeme střípky dalších stylů. Trochu country i bluegrassu, trochu progresivního rocku, jazzu i funku, trochu flamenca. Lyle předvádí velmi melodickou kytarovou hru jak s efektovanou elektrikou, tak průzračnou akustikou. Navrch si přizval výběr mistrů muzikantů – bubeníci Vinnie Colaiuta či Matt Chamberlain, baskytarista Tim Lefebvre, pianista Jeff Babko, mág na pedálovou steel kytaru Greg Leisz a více než tucet dalších. Workmanovi se podařilo každou ze skladeb roznítit orchestrací, která je jak variabilní rozsahem zvukového světa, tak i výbušná a zapamatovatelná způsobem, jakým zde melodický a harmonický obsah propojuje s rytmickými impulsy. Výsledkem je hudba s jedinečným charakterem.