Když spustí, znějí jako klasická punková kapela, byť v obsazení mají i teremin. Když se ozve zpěv, dostaví se šok. Hrají totiž písničky ruských punkových kapel. BeчнаЯ Rebelie (Věčnaja rebelije, jde o hříčku, název není správně rusky, ale to je záměr) vystupuje ve složení Láďa Krtek Krtička – baskytara, teremin, Eduardo Eda Rebelský – kytara, zpěv, Giorgio Cosentino – bicí. Láďa Krtička vysvětluje, jak to celé vzniklo.
Odkud se vůbec vzal nápad hrát ruské punkové vypalovačky?
Někdy od nultých let se zajímám o český underground, začalo to Plastic People of the Universe a zjišťováním, jak se tady za minulého režimu žilo. Pak jsem si to ověřil u žijících androšů. Vypadali jako hippies, tak jsem začal zkoumat, jak to měli hippies v San Franciscu. Díky jsem tomu zjistil, že když byl v Praze Allen Ginsberg roku 1965 (zvolili ho tehdy králem majálesu), mluvil o Hungrialistech. Prostřednictvím tohoto nepatrného odkazu jsem třeba objevil, že Hungrialisti tvořili literární underground v indickém Bengálsku v 60. letech minulého století, Ginsberg se s nimi setkal v roce 1963… Takže při těch mých zájmech bylo zeptat se nějakých Rusů, jak to měli ve své zemi s punkem, na spadnutí.
Kdy na to došlo?
Bylo to na podzim 2011, kdy mi kamarádka z Moskvy při návštěvě v Praze u Lennonovy zdi na Kampě pověděla, že v Moskvě mají taky takovou zeď, Zeď Viktora Coje. Že to je takový permanentní party plac, kde se schází alternativní lidi a pijí na jeho čest. Aha, to mi znělo zajímavě. A kdo to byl ten Viktor Coj? Pak už jsem se dozvěděl, co to bylo za rockera, a že samotná rocková hudba tam tehdy byla taky underground. Pásky s jeho nahrávkami se šířily napříč Ruskem na tajňačku a s písní Chci změny (Хочу перемен!) se mu podařilo vejít do širokého povědomí. V podstatě se stala hymnou mladých. Je taky autorem hitu Máma Anarchie (Мама Анархия). Taky mi představila kapelu Akvárium (Аквариум), jejímuž frontmanovi se roku 1980 podařilo za jeden rockový koncert v Tbilisi přijít o kariéru vědeckého pracovníka, o členství v Komsomolu a následně i o manželství. Takže vystupoval už jen undergroundově, než ten jejich režim padl.
Jaké byly další zdroje?
Zase osobní doporučení. O pár let později mi jiná ruská kamarádka na otázku po ruském punku představila skupinu Graždanskaja oborona (Гражданская оборона) frontmana Igora Letova (Игорь Летов) a jeho družku, též undergroundovou ikonu Janku Djagilevu (Янkа Дягилева). Byl jsem příjemně překvapen, přímo štajf, co mají Igor i Janka za historii. Tou dobou se mi navíc rozpadla psychedelická kapela HLDP a právě ta „Gražďanka“ písní Ruské pole experimentů (Русское поле экспериментов) mi otevřela obzor, že je možné skloubit psychedelii a punk dohromady. Jelikož je má ruština docela chatrná, jak na zpěv, tak i na překlad, sdílel jsem své zoufalství v naší hospůdce s pankáči, a oni hned: „Ale my ,Gražďankuʻ známe, tady kamarád Eda je z Běloruska a hraje jejich písně.“ Super, získal jsem kontakt, v únoru 2020 byla první zkouška ještě s bubeníkem Giorgiem z té předchozí rozpadlé kapely a po druhé zkoušce jsme to dali s Edou dohromady. On většinu jejich fláků znal a já měl s bubeníkem přes patnáct let zkušeností, jak z motivu vytvořit píseň. Koncept se nám líbil, zrychlením tempa písně dostaly nový tvar a pokořit onu moji prvotní fascinaci (píseň Ruské pole experimentů) byl můj skrytý sen.
Jak těžké bylo vůbec dostat se k těm písničkám?
Tak už žijeme v digitálním věku, on Google umí taky vyhledávat v ruštině, stačilo vyměnit latinku za azbuku. Pak to šlo hned. Že Wikipedie má i mutace stránek v ruštině, nám taky docela pomohlo. Navíc v téhle otázce byl dobrý náš kytarista Eda, který v Bělorusku byl součástí undergroundu, a vysypat z rukávu několik kapel pro něj stále není problém. Pak jsme se dostali k těm zásadním albům: Ruské pole experimentů (Русское поле экспериментов), Válka (Война), Zdravě a věčně (Здо́рово и ве́чно), z nichž čerpáme většinu repertoáru.
A pokud by chtěl někdo zjistit o ruském punku více?
V roce 2014 vznikl velmi zajímavý nezávislý dokument Traces in the snow (Cледы на снегу, online s anglickými titulky na Youtube), kde je popsáno, jak v sibiřském Omsku punkové hnutí vůbec vzniklo. Obsahuje i rozhovory s ještě žijícími účastníky.
Setkal jste se s tím, že by tady dělal někdo něco podobného?
Z těch undergroundových kapel… rusky hráli Tajné slunce, ale to byly zhudebněné lidovky a dětská pořekadla. Znělo to zajímavě. Jednu píseň Igora Letova mají v repertoáru stále aktivní Čtyři lišky, ale přeloženou do češtiny. Zdejší hudební orientace byla tradičně směrem na Západ. Ne že by tam nebyly zajímavé postupy, např. celá industriální scéna, experimentální vážná hudba, krautrock atp., ale východní vliv punku se tu vyskytl jen okrajově.
Obsahuje ruský punk něco zvláštního po hudební stránce?
