Marie Kieslowski vydala sólový debut Je všechno dobrý? (prosinec 2022), osobité dílko indie popového mateřského písničkářství (berte ty škatule s rezervou, prosím), původně pouze digitálně vlastním nákladem (viz UNI 3/2023). Nyní vychází album na CD a LP v rozšířené podobě. Přičemž trojice nových písní, publikovaná také jako samostatné digitální EP Je to složitější, dělá z počinu mnohem víc než jenom „reedici s bonusem“. Je to vážně složitější, tudíž je na místě i nová recenze.
Za dva roky lze urazit pěkný kus cesty. Marie K. se výrazově i autorsky přiblížila někam k modernímu šansonu. Bráno opět s vědomím nepřesnosti škatulek. Sound se přitom podařilo uhlídat, aby na výsledek předchozího natáčení svým způsobem navazoval. Přitom o produkci se tentokrát postarala samotná písničkářka („chvíli mi trvalo, než mi došlo, že tu práci na aranžích za mě nikdo jiný neudělá,“ konstatovala vtipně). A zvuk se vítaně posunul od dominantní elektroniky k „živější“ podobě, v jaké nyní Kieslowski hraje písně na koncertech. Tedy s rytmikou Marek Novotný a Jakub Kočička, sama hraje na klávesy a housle, byť producent debutu Aid Kid taktéž přidal na nové EP něco digitálních krajin. A zpěvačka si pohrála s vrstvenými vícehlasy.
Hlavní posun ovšem tkví v samotných kompozicích. Podle tiskové zprávy už „nenesou osobní témata a spíše se rozhlížejí okolo sebe“, což ale není přesné. Nové skladby pořád zůstávají hluboce osobní i v onom pohledu na obecná témata. A nejen v případě písně Jaká jsi? o sebemrskání snahou „být stále lepší“, která vznikla už v době debutu. Novinky jsou ovšem obraznější, plnější. Ze zdánlivě banálních zážitků (píseň Žaluzie dle autorky reaguje na setkání s protivně žoviálním fandou, titulní klavírní baladu Je to složitější inspiroval nevyžádaný telefonát jakési misionářky) Kieslowski vytvořila působivé písňové obrazy.
Dobré východisko ke druhé plnohodnotné řadovce.