První sólové, osobní a intimní album Marie Kieslowski nese výstižnou dedikaci „všem rodičům a jejich dětem, aby láska a humor zvítězily nad únavou a všedností“. Autorka uvádí i další důležitý postřeh: „Všimla jsem si, že se písně nejvíce dotýkají jiných matek, případně otců. Není třeba jim nic vysvětlovat, prostě vědí, o čem zpívám.“
Neznamená to, že desku mohou pochopit a bude se líbit jen „aktivním rodičům“, písně mají i obecnější rozměr. Ale přirozeně zvolené téma, zcela bez kalkulu, vybralo zpěvačce „cílovou skupinu“. Pokud do ní patříte, silně zarezonuje, třeba když Kieslowski v písni Město bliká zpívá „z našeho bytu stala se vzducholoď… chodím jen kde to znám / a když chci zalízt, tak není kam“.
I z pár veršů je patrné, že nejde o idylickou výpověď o radostech mateřství („prázdnota sedla mi na hrudník… ještě včera bylo všechno až nechutně růžový“, Zítra), povětšinou posmutnělé skladby evokují spíš vymítání pocitů vyčerpanosti, obav, „laktačních psychóz“. A taky dobu lockdownovou. I když po ventilované depresi vždy naštěstí vyplave naděje („že pro ty malý chvíle… velký chvíle / chcem tu být“) a vědomí smysluplnosti toho všeho. Deska je zajímavá právě prožitostí a hlubokou pocitovostí. Což platí pro obsah i formu, tedy pěvecký výraz Marie K. Po hudební stránce písně nijak neexperimentují, nevybočují z mantinelů melodického indie popu (o přehlednou produkci a elektroniku se postaral Ondřej Mikula alias Aid Kid), což není výtka. Autorce nešlo o žádné novátorství, ale o výpověď.
Na pouze digitálně vydanou desku má navázat „hmotný“ projekt. Stejně jako album pojmenovaná kniha Je všechno dobrý?, sbírka rozhovorů s desítkou muzikantek – kamarádek jako Lenka Dusilová, Nikola Mucha, Markéta Foukalová nebo Klára Vytisková (která hostovala i na desce), „protože být ženou na hudební scéně je docela dobrodružná role“. Pokud se nám stýská po „bookletu“ k virtuálnímu albu, tenhle vypadá slibně.