Cesty vydavatele Petra Ostrouchova k artificiální hudbě jsou asi vždy osobní. Nejde o systematické „rozšiřování edičního plánu“ Animal Music, ale o srdcovky. Což je velmi příjemný styl práce, zaručující, použijme to módní slovo, vymazlenost každého vydaného „klasického“ titulu. Platilo to pro desky vydavatelova přítele Radka Baboráka, pro Musica Antiqua Praha, platí to i pro Martinů Voices. Producent už se špičkovým pěveckým ansámblem pracoval na koncertním provedení Liškovy filmové hudby k Marketě Lazarové. A „brittenovské“ album nabídl hudebníkům po vyslechnutí koncertu z čirého fanouškovského nadšení, byť jistě podloženého profesionální rozvahou.
A záznam interpretací tří Brittenových sborových děl, naprosto srovnatelný s těmi „světovými“, se dle očekávání povedl. Sakrální skvost Te Deum In C rozvibruje duši (nebo třeba nitro, pro nás zatím ještě ateisty) prakticky stejně jako, já nevím, třeba oceňované provedení sboru londýnské St. Paul’s Cathedral pod vedením váženého sbormistra a varhaníka Johna Scotta (1956–2015) z produkce labelu Hyperion. Ale proč vůbec srovnávat, je lepší se jen zaposlouchat. Což platí i pro další dvě díla obsažená na desce, A Ceremony Of Carols a Hymn To St. Cecilia. Sbormistr a zakladatel Martinů Voices Lukáš Vasilek ostatně už mimořádný cit pro Benjamina Brittena prokázal dříve. Právě on nastudoval a řídil i famózní provedení Válečného requiem (rok po ruské invazi na Ukrajinu) v únoru 2023 v pražském Rudolfinu. Povedl se i zvuk. Někdo má možná raději přímější, konkrétnější náběry, nicméně právě přirozená akustika sálu s delším dozvukem dodává nahrávce „chrámovou“ atmosféru, tajemnou a snově rozostřenou.
Ačkoliv cyklus Chvála koled, zabírající většinu alba, autor pochopitelně zamýšlel jako vánoční, neznamená to, že si máme desku schovat až na příští svátky. S Martinů Voices je snadné udělat si „druhé Vánoce“ třeba v lednu. A třetí v únoru…