MARYAM SALEH: Syrr

Jméno Maryam Saleh v arabském hudebním undergroundu zvoní jako málokteré, přesto zpěvačku na devět let obestřelo ticho a chybělo prý málo, aby ztichla úplně. Žít v Egyptě, být ženou a kritickým hlasem generace frustrované z výsledků arabského jara totiž znamená jediné: že se za svá provinění jednou budete zodpovídat před Bohem. Ale než se tak stane, dohlídne na vás egyptská cenzurní organizace Musicians Syndicate, která když usoudí, že kazíte vkus veřejnosti a svým uměním korumpujete společnost, vydá obvyklý verdikt: zákaz vystupování na veřejnosti, zahrnující samozřejmě veškerá státní média. Z toho si Maryam Saleh těžkou hlavu nedělala, na roli rušivého elementu si zvykla, ostatně tak byla osvícenými rodiči vychovaná, jít proti syndikátu s pravomocemi justiční policie a vystavovat nebezpečí i své posluchače ale nechtěla, takže se z egyptské hudební scény stáhla a věnovala se mezinárodním projektům. Dostihla ji ovšem těžká osobní krize, po narození dcery poporodní deprese a nakonec rozvod. Vyléčila se formou hudebního deníku, ale název alba Syrr (Tajemství) dokládá, že si něco raději nechala pro sebe. Přesto měla prý obavy, aby její fanoušci tak nezvykle otevřené emotivní skladby přijali. Zbytečně. Elektronikou nově spíš omamuje, než by nás s ní jako dříve rytmicky řezala po hlavě a možná víme proč: se skládáním a doprovodem jí výrazně pomohla palestinská zpěvačka a loutnistka Kamilya Jubran. Omračující expresivita se z působivého hlasu Maryam Saleh nevytratila, jen přitom všem sebezpytování přešla do formy nářku a šepotu. A s těmi dokáže druhým povoláním herečka pracovat až vám běhá mráz po zádech, k čemuž přispívají silné melodické linky a do temnosti ztišené syntezátory producenta Maurice Louca. Kde končí vliv tradičních stylů, jako obvykle těch nejstarších v Egyptu, a začíná jejich alternativní verze s ženským sborem, ostrými smyčci, jazzovými vsuvkami a psychedelií nerozpoznáte. To je pro Maryam Saleh typické a v klidnějších tempech ještě obdivuhodnější. Vítejte nazpět, tajemná paní.