Manivette Records, 2021, 46:23
Šestice už hodně prošedivělých raggamuffinů z Marseille to má jasné jak facka: pokud nechcete skončit jako staromódní, nikdy se nestaňte módní. Je jim proto šumafuk, že jejich reggae akcelerované dubem a drum & bass zní jako z minulého století, hlavně že je následuje už několikátá generace posluchačů a po třicetileté kariéře s nimi mají pořád velký problém všichni „šmejdové, imbecilové a kreténi“, jak si pochvalují v úvodní skladbě A cavalòt. Veteráni provensálské scény rapují ve francouzštině a okcitánštině, identifikace s milovaným Olympique de Marseille pro ně zůstává nadevše a stejně tak pocit, že když máte v zádech vzpurnou Marseille, nemůžete nikdy zapadnout do řady. Nicméně ani hodit za hlavu trápení, kterým přístav prochází a které skupině symbolizuje vadnoucí sláva fotbalového klubu. Ve skladbě À la rue, tvrdém odsudku politické korupce, gentrifikace a nárůstu extrémní pravice, proto rapery přerušuje chorál fanoušků ze stadionu Vélodrome, zakončený legendární výzvou aux armes, do zbraně.
Nadále zůstávají zdravě levičáčtí, naštvanost ovšem skrývají čím dál méně. Když ale kapitalismus v Lo Mercàt nazvou patologickou špínou, kterou je potřeba zakázat, nevycházejí z toho jako radikální rudí fanatici, jen tak posmutněle chápou, že to, že je život krutý, má své důvody. Nejtěžší kalibr pak v přesvědčení, že politika přestala mít skutečný význam a stala se poslední nadějí pro zoufalce, vypouští v titulní skladbě Sale Caractère: „Už není potřeba z nás dělat blbce, mohli bychom totiž ztratit nervy a všechno obrátit vzhůru nohama.“ Ve videoklipu však napětí mírní ztřeštěnou poctou slavnému banditovi Gaspardu de Besseovi, přerozdělujícímu v 18. století bohatství po vzoru Robina Hooda.
Za paradox názorově vyostřeného alba, a prý se na tom během natáčení podepsal covid, můžeme brát oproti dřívějšku daleko „jemnější“ zvuk a docela ostrá debata se strhla okolo premiérového využití auto-tune. V cestě skupiny za nesmrtelností jde ale o detaily.