Galén, 2021, 43:11, 39:30
Péčí Galénu se konečně zhmotnily do podoby CD dvě důležitá alba 80. let. Přesněji, Poste restante už na kompaktním disku na počátku 90. let vyšlo, ale je skoro ostuda, že pouze v Německu. Ačkoliv alba reprezentují málem protikladné jazzové subžánry a odlišné autorské rukopisy, velí-li nám nutnost stručnosti a omezeného rozsahu spojení do jedné stati, oslí můstek se najde. Třeba osobnost sólisty Michala Gery. Nebo chvályhodné mapování domácí scény v dekádě, kdy už díky vyhnívající (ne)normalizaci přece jen vycházelo relativně víc (ale jen ve srovnání s časy temnějšími) jazzových titulů.
Je dávno známo, jak bylo třetí album Pražského big bandu Poste restante (1982) ve své době moderní, reflektující aktuální dění, funkové a rockové postupy. Jak pestrá mají kompozice aranžmá a s jakým drivem orchestr hraje. Ale je zatraceně dobré moci si to prostřednictvím remasterované nahrávky připomenout. A navíc si potvrdit, o jak nadčasovou muziku jde. Těšit se z invenčních sólových vstupů Emila Viklického, Michala Gery, Zdeňka Fišera či hostujícího Jiřího Stivína. A želet předčasného odchodu skutečného domácího „saxofonového kolosu“ Rudolfa Ticháčka.
Gera Band vznikl inspirován jakoby přesně opačnou estetikou. Michal Gera si chtěl vyzkoušet strolling, hru v úsporné sestavě bez harmonických nástrojů. Samozřejmě to neznamená, že by první a na dlouhou dobu jediné album Gera Bandu Fata morgana (1986) znělo harmonicky chudě. Naopak, vynikne o to jasněji, co dokáží z hlediska efektních výplní například souzvuky a energické riffy kontrabasu Víta Švece. Nemluvě o vynalézavé souhře kapelníkovy trubky, resp. křídlovky s tenorovým saxofonem Václava Bratrycha. Také nejde (zdaleka jen) o hraní v bopové tradici. Ač čistě akustické kvarteto, pracuje se tu se zažitými prvky fusion.
Opět nezklamáno, těšení na další „galénské“ reedice může pokračovat.