V Records, 2021, 40:46
Polská skupina MØW (dříve se psala v souladu s polským pravopisem a výslovností Mów) debutovala v roce 2018 u košického vydavatelství Hevhetia albem Historie zebrane. Druhé album W jednym pokoju vydala na konci loňského roku doma v Polsku. V čele kvarteta stojí energická a hlasově všestranná zpěvačka Ania Bratek, na klavír hraje Aga Derlak (i u nás známá také jako kapelnice vlastního jazzového tria), na kontrabas hraje Mateusz Szewczyk a na bicí Adam Wajdzik. Formálně jde tedy o klavírní jazzové trio se zpěvačkou, jakkoli hudba skupiny MØW, zvlášť na novém albu, není čistý jazz.
Řekneme-li, že se zvuk skupiny od minulého alba posunul k popu a soulu, vůbec to neznamená, že by nová nahrávka zněla „komerčněji“. Na jednu stranu Ania Bratek dál „mezi řádky“ scatuje i swinguje (úvod O północy, resp. Tempo), klade důraz na každou jednotlivou slabiku v dialozích s pianem a kontrabasem (Z daleka), ale na druhou stranu se nevyhýbá ani tanečnějším rytmům a ohlasům hudby, kterou bychom mohli situovat někam do 80. let (Radosna piosenka). Protiváhu až nepřirozeně natahovaným slabikám, kdy se ženský hlas stává jedním z organických nástrojů celku – viz krásný duel/duet s hostujícím Cyprianem Baszyńským Dziennik –, tvoří skandované pasáže. Zde je ovšem třeba zmínit ještě jednoho hosta, zpěvačku Basiu Derlak (sestru klavíristky Agy), členku world music kapely Chłopcy kontra Basia, která zde ovšem rapuje.
Jakkoli může hudba MØW fungovat i bez porozumění textům, stojí za to se do zpívané polštiny zaposlouchat a pokusit se něco z významu slov pochytit. Minimálně Etiuda o samotności, tedy Etuda o osamění, věnovaná starým lidem, případně O północy, pojednávající o tom, jak se sebou nejsme nikdy spokojeni, stojí za pozornost.
Podle dostupných informací by skupina MØW měla v létě vystoupit minimálně na dvou tuzemských festivalech. Na základě poslechu aktuálního alba ji lze bez obav doporučit.