Náhlá svoboda a divoká energie Bergljot

Vojtěch Procházka doslova propadl vášni kompozice v reálném čase. Opustil tradiční koncept jazzového pianového tria. Obklopil se syntezátory a elektronikou.
Původní Vojtěch Procházka Trio, založené v roce 2008 s norskými spoluhráči, kontrabasistou a baskytaristou Adrianem Myhrem a bubeníkem Torem Sandbakkenem, přejmenoval na Bergljot. A na sklonku loňského roku vydala kapela Bergljot u prestižního norského labelu SOFA Music mimořádně zajímavé album Solen avløser regnet som avløser solen. Spojitost s Vojtěchovou profilovou prvotinou Amoeba’s Dance (2010) nehledejte. Nová améba tančí úplně jiný taneček. Vlastně spíš vůbec netančí.

bergljotCo vlastně znamená název alba Solen avløser regnet som avløser solen?
Jde o citát z knihy současného chilsko- norského autora Pedra Carmony- -Alvareze. Přibližně to lze přeložit do češtiny jako „Slunce střídá déšť, který střídá slunce“.

O desce Amoeba’s Dance, vydané ve stejné sestavě ještě pod hlavičkou Vojtěch Procházka Trio, jsi říkal, že dopadla „víc tradicionalisticky, než jsi chtěl“. Nové album už tvoje představy o správné míře novátorství a experimentu naplňuje?
Deska je pro nás samozřejmě velmi novátorská, protože jsme se poprvé odvážili jít do nahrávacího studia s tím, že nemáme žádný materiál a vše budeme tvořit na místě. To je něco, co už jsme předtím sice nějaký čas dělali na koncertech, ale ve studiu je přístup k improvizaci jiný. Člověk ještě není dostatečně otrkaný a váha faktu, že vše, co nahrajeme, může být použito proti nám, není zanedbatelná.
Nejdůležitější je samozřejmě hudba, která z experimentu vznikla. Takovou hudbu bychom nikdy nedali dohromady předem, proto je pro mě jistá dialektika přístupu k tvorbě a výsledného výtvoru docela důležitá. Prostě pokud bychom tu desku nenahrávali tak, jak jsme ji nahrávali, tedy spatra, nikdy by nezněla tak, jak zní. Jsme určitě spokojeni, že volný přístup vedl k dobrému výsledku.

Před vstupem do studia jste tedy nepřipravovali vůbec nic, ani nějakoukostru, osnovu, námět? Neměli jste žádné pasáže, alespoň rámcově zafixované díky hraní na koncertech?
Nic jsme nepřipravovali, akorát jsme si řekli, že bychom rádi nahráli jednu delší věc přibližně tak, jak ji hrajeme na koncertech. Z toho vznikla skladba Regnet avløser solen som avløser regnet, celá strana B na LP verzi Solen avløser regnet som avløser solen. Zbytek materiálu jsme vytvořili prostě tak, že jsme něco nahráli a šli si to poslechnout. A pak si říkali, co funguje a co ne. Chtěli jsme vytvořit opravdu pestré, vzájemně odlišné skladby, což se nám, myslím, podařilo.

ELEKTRICKÁ VOLNOST
Dá se popsat, kde se u tebe vzala fascinace kompozicí v reálném čase, zvukovými plochami, drony?
K improvizované hudbě jsem se dostal postupně. Těžko říct, kde to začalo, co bylo dřív. Sice jsem ještě před odjezdem z Prahy znal některé otevřenější desky, co vyšly na ECM. Interprety jako Trygve Seim, The Source, Christian Wallumrød, John Taylor. Ale volnou hudbu jsem začal poslouchat hlavně v Paříži. Nejdřív přišel klasický free jazz, Ornette Coleman, Don Cherry, Art Ensemble Of Chicago, Albert Ayler, pozdní John Coltrane. A skrz ně jsem se dostal k Paulu Bleyovi a Cecilu Taylorovi a už nebylo kam couvnout. Hodně jsem v Paříži jamoval, hráli jsme úplně volné sessiony s Joelem Gripem a Yannem Jousseinem. Což pro mě byl naprosto nový objev, tahle náhlá svoboda a divoká energie.
Hodně mě tehdy ovlivnil pražský koncert vydavatelství Rune Grammofon. Hráli Susanna & The Magical Orchestra, In The Country a Supersilent. V Paříži jsem se také hodně stýkal s norským trumpetistou Mariusem Gjersø. Ten mě zásoboval norskou hudbou a taky jsme spolu jamovali. Od něj jsem dostal skvělé desky jako Merriwinkle, první dvě alba Arve Henriksena, dalšího Christiana Wallumrøda, GNU High a tak dál. V Paříži jsem se také zúčastnil skvělých workshopů, které se více méně dotýkaly volné hudby. Vedli je velmi zajímaví lidé, například Tony Malaby, Marc Ducret, Michel Portal, Simon Goubert nebo Dave Liebman, se kterým jsme hráli Coltraneovy Meditations ve skvělém volném aranžmá pro big band. Ale nejvíc mě asi ovlivnili moji spolužáci Eve Risser, Baptiste Bouquin, Valtteri Pöyhönen nebo Yann Joussein. Velký vliv na mě samozřejmě měli také učitelé, zejména Patrick Moutal.
Po přesunu do Oslo jsem objevoval improvizovanou hudbu stále víc a víc a hlavně jsem začal zjišťovat, že mě už tolik nebaví hrát jazz per se, svíral mě systém téma – sólo – téma. Stále více mě zajímalo tvořit hudbu za chodu. Hned od začátku jsem chodil na hodiny improvizace ke skvělému kytaristovi a učiteli Ivaru Grydelandovi, kde jsem měl možnost zkoušet a učit se základy práce v čistě improvizačním tělese. Za Ivara občas suploval Kim Myhr nebo skladatel Jan Martin Smørdal, což taky nebylo k zahození. V Oslo jsem navíc velice aktivně jamoval vlastně s kýmkoliv a objevoval spoustu nové hudby a možností, jak ji tvořit.

A jak a proč ses posunul od klavíru k elektrickým nástrojům?
Čím víc jsem si bádal v improvisingu, tím víc mi vyhovovala hudba pomalu rozkrývaná, plošná, s dlouhými vývojovými křivkami, s jemnou prací s detaily zvukových kvalit, frekvenčních interferencí, vrstvením zvuků. Hraní delších improvizovaných úseků hudby na piano je dost fyzicky namáhavé a člověk často nemá volnou ruku, aby mohl vyluzovat ještě jiné zvuky. Proto jsem se začal poohlížet po různých elektrických nástrojích a jiných možnostech vytváření zvuku. Nejdříve jsem se vrátil ke starým klávesám Yamaha PSS-460, což jsou vlastně dětské klávesy, ale dají sez nich dostat úžasné barvy. Pak jsem postupně přibíral Nord Electro, hlavně kvůli varhanním zvukům, Yamaha PSS- 390, no-imput mixážní pult, Korg Monotron, ppooll a další. Pro mě znamenají elektrické nástroje dvě důležité věci. Zvukové prvky, které nemám na klavíru, a taky možnost přinést si s sebou vlastní sound, kdekoliv hraji.

Deska Solen avløser regnet som avløser solen vyšla u norského labelu SOFA Music. Jak jste se tam vlastně dostali?
SOFA založil můj učitel Ivar Grydeland a Ingar Zach, se kterými jsem se seznámil velmi záhy po přesunu do Oslo. SOFA je jeden z nejlepších norských labelů věnujících se improvizované hudbě a dostat se k nim je pro nás velká čest.

Album vyšlo jako vinyl a download. Šlo o vaše přání nebo o rozhodnutí SOFA? Považuješ CD za mrtvý formát?
Vinyl a download bylo rozhodnutí jak naše, tak SOFA. SOFA se postupně přeorientovává na LP desky, CD vydává pouze v případě, že je umělec vyžaduje. Například nová deska Kima Myhra bude na CD. CD sice nepovažuji za mrtvý formát, ale s jistotou lze říct, že je v silném útlumu. Na LP nás baví velký obal, teplý a dynamický zvuk a také fakt, že jaksi nutí k soustředěnějšímu poslechu.

Koncertujete s Bergljot napříč Evropou. Koncerty si domlouváte sami? Nebo pomohl s organizací turné i label?
Turné domlouváme sami.
bergljot2
ÚKRYT HLEDEJ VE SVĚTLE

A proč jsi vlastně přejmenoval Vojtěch Procházka Trio na Bergljot? Důvody jsou asi nasnadě, třeba vyjádření sounáležitosti kapely a „rovnoprávnosti“ členů. Název je určitě srozumitelnější v norském prostředí. Ale co já vím… A co vlastně Bergljot znamená?
Bergljot je staré norské ženské jméno. Jednou jsme s kapelou listovali kalendářem a hledali jméno pro moje druhé dítě, které se právě mělo narodit. Pohlaví jsme se ženou ještě neznali. Mě se líbilo jméno Bergljot a s klukama jsme ho začali probírat. Říkali, že jméno Bergljot v Norsku vnímají jako synonymum staré a naštvané sousedky a že takřka každý Nor jednu takovou zná. Sami prý vedle jedné takové Bergljot dlouho bydleli. Příběh se mi líbil a navrhl jsem jim, abychom tak pojmenovali naši kapelu, protože jsme se už dlouho chtěli zbavit jazzového stereotypu „X. Y. Trio“. Klukům se jméno Bergljot pochopitelně vůbec nelíbilo, ale nakonec jim to zalezlo pod kůži. Samotné jméno Bergljot znamená ve staré norštině něco jako „útočiště ve světle“ nebo „světlý úkryt“. Není to krásný název?

Nejen s Bergljot, ale také s Vertigem jste nedávno také natočili novou desku, která vyjde tuším na jaře. Jak často vůbec zvládáš s jednotlivými kapelami komunikovat?
S Bergljot komunikujeme velice často, jen v roce 2013 jsme odehráli přes dvacet koncertů. Vertigo se ovšem schází málokdy. Všichni jsou vytížení a Dorka (violoncellistka Dorota Barová, pozn. aut.) nedávno porodila. Ale nahrávání desky ve studiu SONO jsme si s Vertigem moc užili. Dokonce jsme předtím měli i jednu zkoušku! Přinesl jsem pár nových věcí, ze kterých se na album dostaly dvě. Těším se, až album vyjde. Myslím, že jsme zase ušli kus cesty dobrým směrem.

Když jsme spolu mluvili naposledy, říkal jsi, že se do Česka vracíš s manželkou jen „na porod“, ale raději bys žil v Norsku. Jak to teď vlastně máš se stálým bydlištěm?
Magisterské studium na NMH v Oslo už mám hotové a zatím jsme usazení v Praze. Jsme tu spokojeni a budoucnost neřešíme. Do Norska stále jezdím velice často a většina mých projektů je usazena tam.
Foto archiv

Vojtěch Procházka (* 16. 12. 1981, Praha)
• na klavír hrál od pěti let, ale na čas se od muziky odklonil
• studoval na gymnáziu, zajímal se o malbu, přihlásil se ke studiu anglistiky-amerikanistiky na FF UK
• v letech 1997 a 1998 pobýval v rámci výměnného středoškolského programu v Houstonu, kde účinkoval jako sólista školního Lamar HS Orchestra
• 2001 až 2003 studoval na Konzervatoři Jaroslava Ježka, 2003 až 2006 na VOŠ Jaroslava Ježka
• od roku 2002 člen Vertigo, podílel se na všech čtyřech (brzy pěti) dosavadních albech kapely
• hrál v triu Daniela Šoltise, s Petrem Zelenkou, Davidem Dorůžkou či Jaromírem Honzákem (CD A Question To All Your Answers, 2007), v Praze sestavil i první vlastní trio
• 2005–2006 vedl sexteto Thelonica, zaměřené na interpretaci skladeb Thelonia Monka
• 2006 nastoupil na CNSM (Conservatoire national supérier de musique) v Paříži
• 2008 zahájil universitní studium na Norges musikkhøgskole (NMH) v Oslo, téhož roku založil „nové“ Vojtěch Procházka Trio, pozdější Bergljot
• 2010 Vojtěch Procházka Trio vydalo u labelu Animal Music album Amoeba’s Dance
• 2013 Bergljot koncertují krom domovských zemí také v Maďarsku, Rumunsku,
Srbsku, Slovinsku či Rakousku

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *