Tisková zpráva prezentuje nový projekt Nguyêna Lê jako „trio bez hranic“. Banální, jenže ona je to čistá pravda. Francouzský kytarista s vietnamskou krví už nějakou dobu spolupracuje s kanadským basistou Chrisem Jenningsem. Nově Lê přizval marockého perkusistu a hráče na drnkací gnawskou „loutnu“ gimbri Rhaniho Kriju, známého spoluprací se Stingem, Herbiem Hancockem či Omarem Sosou, čímž se nám sestava symbolicky rozpřáhla přes čtyři kontinenty, aniž by se tím Lêova fusion s worldjazzovými odbočkami nějak rozplizla. „Sám jsem fúzí různých kultur,“ žertuje kytarista, jehož tvorba byla vždy konzistentní, držená pohromadě silným vlivem jazzrockové fúze. Tentokrát ji navíc dle Lêa vážou i africké rytmy.
Kytaristovým záměrem bylo „vrátit se po spolupráci s většími ansámbly k formátu power tria“. O to lépe vynikl osobitý sound kytary a drobnokresba vyhrávek. Triové sestavy se ovšem Lê nedržel důsledně, epizodně nechal zaznít indickou flétnu bansuri, zahrál mu na ni Sylvain Barou (Trilok Gurtu, Titi Robin, Donal Lunny), a také trubku Mirona Rafajloviće. Jenningsův kontrabas ve skladbě Baraka alternuje baskytara Étienna M’Bappé, to je ten kamerunský střelec z recentních kapel Johna McLaughlina.
Inspirace? Red City popisuje hlučný, zmatečný, ale vlastně okouzlující mumraj afrických a asijských velkoměst. Silk And Sand a Thar Desert Dawn jsou věrnými zvukomalebnými reminiscencemi pouštních scenérií (pardon za osobní postřeh, ale synchronicitám se člověk nevyhne, v pákistánské části pouště Thar jsem zrovna před měsícem byl a vážně se mi ten zážitek s muzikou propojil, proto mohu tvrdit to o „věrné vzpomínce“). Titul alba Silk And Sand ovšem nesouvisí s Hedvábnou stezkou. „Před čtvrtstoletím jsem nahrál skladby Silk, tím hedvábím jsem opěvoval pevnou i jemnou souhru hudebníků, a Sand, ve které se zrcadlily moje sny o jiných místech. Stále hluboce vnímám to samé,“ vysvětlil Lê. Jeho „hedvábí a písek“ neztratily kouzlo.