Ostinato Records, 2022, 43:12
Fascinujícím albem se prolíná mnoho stylů a žánrů – ve skutečnosti jich je tolik, že pokud si ještě na nějaký vzpomenete, dá se předpokládat, že byl použit. Třeba něco z Thajska? Může být. A bere vás víc jazzová, bluesová nebo rocková verze? Nikdo vám také nevymluví, že slyšíte cosi, co důvěrně znáte od tuarežských a etiopských kytaristů nebo arabských loutnistů; jen vás možná zaskočí, kolikrát se vše překlopí do surfu. Tenorsaxofonista Naji Jabar vám zpočátku leze vyloženě na nervy: to jako myslí vážně? Hrát tak zpropadeně jednoduše, ačkoliv je vám jasné, že sami byste to nikdy nedokázali a z jeho plynulých přeskoků od jazzových synkop k polyrytmickému frázování na vás jdou mrákoty. Dost divení a přejděme k faktům, snad pak vše dá smysl. Začněme tím, že leader kapely Noori hraje na tambor-kytaru starodávnou hudbu súdánského národa Beja, a protože kdo by ji mohl znát, přizpůsobil ji době a nekoukal u toho napravo nalevo; hlavně, že k ní přitáhne pozornost. Dobrá, ale kdo jsou potom Bejové, a proboha, co je to tambor-kytara? Nomádští pastevci žijí na východě Súdánu údajně už pět tisíc let a podél Rudého moře si takřka v izolaci dokázali udržet tradiční způsob života. A skupinu His Dorpa Band založil Noori v roce 2006 poté, co na smetišti našel krk od kytary a smontoval ho s lyrou tamburou, starší než egyptské pyramidy. V prapodivně naladěném, pochopitelně elektrifikovaném nástroji, nalézáme dřeň šesti instrumentálních skladeb: prastaré se spojilo se současností; pentatonika s bluesrockovým groovem a obřadní písně s čímkoliv, co znělo z barů přístavu Port Sudan. Baskytarista, „normální“ kytarista a dva bubeníci nejsou žádná stafáž, dotvářejí hutný zvuk, veškerá melodičnost jde ale za Noorim a Najim.
Za mezinárodním debutem s výmluvným podtitulem Electric Soul & Brass from Sudan’s Red Sea Coast stojí náhoda: proslulý hledač Vik Sohonie z amerického labelu Ostinato Records doma náhodně uviděl kapelu na TikToku a nezaváhal ani na okamžik.