Oslavy stého výročí narození Johna Coltranea u nás prostě nemohou proběhnout bez jeho neúnavného propagátora a naprostého nadšence pro vše „pravé traneové“. Ondřej Štveráček zahraje 23. září 2026, přesně v den Coltraneových nedožitin, na akci John Coltrane 100 Anniversary v pražském Jazz Docku. A v rámci JazzFestBrno 15. října 2026 povede v sále CED (Centru experimentálního divadla) se svým kvartetem jam session, které naváže na tributní koncert Isaiaha Colliera „Collier Plays Coltrane“. Ideální příležitost přeptat se Ondřeje na jeho vztah k Velkému učiteli již několika generací saxofonistů.
Jsi dlouhá léta označován za „coltraneovce“, samozřejmě lichotivě. Inspirace je prostě slyšet. Některé muzikanty ale podobné nálepky štvou. Jak svoje „zaškatulkování“ dnes vnímáš? Jako poctu, nebo i svým způsobem omezující kouli na noze?
Fakt, že mě někdo označoval za „coltraneovce“ nebo rovnou „českého Johna Coltranea“, jak jsem se někde dočetl, jsem vždy bral jako poctu. Protože být přirovnáván k jednomu z největších, ne-li vůbec největšímu saxofonistovi všech dob, to se jinak než jako pocta brát nedá.
Je jasné, že nejsi epigon, hraješ po svém, ke Coltraneovu odkazu přistupuješ současně a tvořivě. A máš i jiné inspirátory. Ale lze jednoduše popsat, co konkrétního jsi z Coltraneova stylu a uvažování převzal pro svoji vlastní hru?
Z Coltranea jsem si vzal jeho frázování, které ovšem převzala i spousta dalších hráčů, namátkou Michael Brecker nebo Bob Berg. Je to vlastně takové, řekl bych, „rovnější“ frázování. A pak také rád hraji sheets of sound (tenhle dnes zažitý termín poprvé při popisu unikátního Coltraneova improvizačního stylu použil kritik Ira Gitler v roce 1958 v časopisu DownBeat, pozn. aut.), což jsou takové rychlejší shluky melodií, patternů. A vždy mě uchvacoval Coltraneův tón. Cítím v něm ohromnou spirituální hloubku a doufám, že se to také alespoň trošku propsalo do mého hraní. Také mě ovlivnilo, že používal ohromné množství materiálu od bebopu a hard bopu přes modální jazz, pentatoniku, hexatoniku až po free jazz. To vše jsem se také snažil do svojí improvizace vstřebat.
Nechystáš nějakou novou, tributní „coltraneovskou“ nahrávku? Něco jako Štvery plays Trane? Sté výročí narození je dost dobrý důvod.
To je dobrý nápad. Už jsem něco takového v minulosti natočit chtěl, ale zatím se nenaskytla příležitost. Tedy příležitost finančního rázu. Nakladatelé v českých kruzích podporují hlavně autorskou tvorbu. Zkrátka, plán natočit Tribute To John Coltrane se zatím nesetkal s žádným příznivým ohlasem. Ovšem vzhledem k tomu, že výročí 100 let od narození Johna Coltranea je letos, budu o tom do konce roku vážně uvažovat a snad se povede sehnat finance na nahrávání.
Vzpomeneš si, kdy jsi Coltraneovu hudbu slyšel poprvé? A o jakou
