K setkání Phila Shoenfelta a Heysků došlo tak, že se brněnský „Band Of…“ nabídl v létě 2020 jako doprovodná kapela koncertu v Praze usazeného Angličana v moravské metropoli. Vystoupení vyšlo tak dobře, že inspirovalo pokračování až ke společné desce.
Pěkné spojení. A logické, což ale člověka napadne, až když slyší výsledek. Shoenfeltovo potemnělé písničkářství „jižanského“ střihu a záměrně monotónní pojetí bluesrocku Heysků k sobě náramně pasuje. Rozumí si i autorské rukopisy, které propojuje i společná obliba mystiky amerického jihu. Vlastně si rozumí i hlasy Shoenfelta a Švihálka. I když popravdě v momentech, kdy převezme hlavní slovo Švihálek, v kontrastu s plnou barvou Shoenfeltova hlasu hudba co do sugestivity trochu „spadne“. Nápadné je to ve dvou verzích příběhu o „botkách z kůže aligátoří“ Mystery Shoes resp. Alligator Shoes. Ale zase zní deska pestře a jde jistě také o autentičnost vypravěče konkrétního textu, byť autorsky se pod verše podepsali oba frontmani společně. Tedy s výjimkou „pouze Shoenfeltova“ závěrečné kusu How Do You Sleep At Night.
Album je pestré i žánrově, aniž by se jednotlivé příbuzné vlivy „kousaly“. Heyskové mají blízko i k bluesové psychedelii, echované a delayované kytary na živě ve studiu natočeném snímku kouzlí s hypnotickou náladou. A dvouakordové verze v podstatě folk songů či countryovek jako One Way Street či Tiny Coffee Shop nabízejí stejně pohodlný mustr k uvolněnému hraní jako bluesové riffy nebo svižné boogie Let It Burn, se stylovým pianem oblíbeného Heysčího hosta Omera Blentiće (na albu samozřejmě hraje i na hammondky). Když je řeč o stylovosti, superlativy se dají vršit i na vokály v Brně žijící americké písničkářky Kristi Lescinski.
Lze si představit, že na povedenou první albovou souhru naváže další, kde už by mohli dva invenční autoři promyslet i víc než převládající dvojakordové kolovrátky (ale nic proti nim, fungují).