Další z řady alb Plastic People of the Universe, remasterovaných a skvěle ošetřených z původních pásů Ondřejem Ježkem, obsahuje dvě již vydané skladby, 100 bodů a Dopis Magorovi, a jednu zatím nevydanou, Inventuru. Mimochodem, tu předchozí editor „spisů“ nepovažoval za nutné vydat, rozhodnutí, jež raději nekomentujeme… O celém mimořádně záslužném projektu reduxů již byla řeč, obraťme se tedy k čerstvé novince.
Pár fakt: 100 bodů natočili Plastici na Hrádečku na podzim 1977, Dopis Magorovi tamtéž, ovšem v květnu 1978, a Inventura vznikla v bytě Vratislava Brabence na podzim 1979. Album tedy pokrývá dva roky, období po Chartě i prvních postihů a represí. Zároveň to bylo pro Plastiky relativně plodné období, v květnu 1978 byly nahrány Pašijové hry velikonoční a v říjnu 1979 živá verze klímovského alba Jak bude po smrti – toto zasazení je důležité z několika důvodů. Dopis Magorovi se 100 body tvoří jakousi „publicistiku“, zatímco Klímu s Pašijemi můžeme vnímat více jako hudební počin. Ovšem, jakkoli zajímavou hudební stránku první dvě skladby alba obsahují, hlavní význam i hybatel zde představuje slovo. Hlavsa ve 100 bodech po desetiminutové introdukci načuřeně vypočítává vše, čeho se soudruzi bojí, aby ve finále položil logickou otázku: „Tak proč se bojíme my jich?“ V Dopisu Magorovi mu posílají přátelé různé vzkazy, komentáře, vše za leckdy pěkně free doprovodu. Působivé, dojemné, osobní, zároveň se ukazuje, jak nahrávky tohoto typu, spíše melodramata, mohou v celém plastickém kánonu skvěle fungovat. Protože, ano, sdělení je tím nejdůležitějším.
Půlhodinová instrumentálka Inventura vznikla k filmu Tomáše Lišky, jak to u filmové hudby bývá, ani zde se neskrývá eklektičnost, takže chceme-li, můžeme chytrolínsky číhat na známé motivy ze starších Hlavsových skladeb, není však proč. Skladba je to nosná, dobrá, co tedy víc. A zdůrazňovat, jak skvěle to hraje? Jak je album vypraveno? Opět, proč, u Guerilly samozřejmost…