Polemiku založila americká bubenice Hilary Binder, když se přestěhovala z Tábora, kde mělo základnu duo Sabot, do Itálie. I když vyměnila bicí za mikrofon, hardcore punkových kořenů a naléhavosti ani kombinace bicích se zkreslenou basou se nesetkala. Hudba Polemiky je méně jazzcorově zběsilá, nervnost však zůstala a možná je výsledek kvůli hlasu ještě naléhavější. Zvláště když Hilary opakuje krátké slogany, jako Wait a Minute Minute nebo Breakdown či počítá do osmi v 1 to 8.
Polemica není tak mathcorová jako Sabot, byť bubeník Fabio Chinca a baskytarista Giulio Marino dokáží přicházet s propracovanými figurami. Materiál na už čtvrtém albu Hear Us Scream je pestřejší a přes naléhavost jsou některé písně odlehčenější méně zahuštěné, což je případ svižné Consent Is Sex, protože basa není tak hutná a Giulio občas hraje docela vysoko. Album nabízí i klidnější, zpěvnější a uvolněnější I Have Right.
Méně divoké je Doesnʼt Matter Anymore, zvláště ve chvíli, kdy přijde snová psychedelická mezihra, ve které píseň graduje na slově „matter“. Přístup Hilary k textu a frázování připomíná trochu Grzegorze Ciechowského na prvním albu polské Republiky Nowe Sytuacje.
Psychedelické pohrávání si s hallem se objevuje i v 10 Seconds, pročež deska dostává další dimenzi, zvláště, když je v Smash The State basa místy pojata jako surfová kytara. Když už se v závěru začíná zdát, že se trio drží svých postupů, přijde zběsilé psychobilly v Ballad of Antifa. Anarcholevicové zaměření Hilary se nezapře.
V Polemice se Hilary povedlo vykročit ze svazujícího stínu Sabot. Zpěvu se sice věnovala už ve vokální Kačkale, ale tady nejde o pouhý úkrok stranou do jiného stylu, ale o posun jinam v rámci žánru. Ačkoli je Fabio dobrý bubeník s citem pro materiál, výjimečná technika a nasazení Hilary albu místy chybí, byť lze chápat její snahu vyjadřovat se jiným způsobem a nevytvářet druhé Sabot.