Členové dream-popové kapely MEA pocházejí z Litoměřic, Libochovic, Lázní Mšeno a Evaně – s nadsázkou se tak označují za „plody Zahrady Čech“. Kapela vznikla transformací dřívější formace Edera, z níž zůstali dva členové: kytaristé Miloš Hrubý a Honza Dlouhý. Ti přibrali zpěvačku a klavíristku Zorku Kalašovou a baskytaristu Martinu Hávu. Loni kapela vydala singl Stony Shores, který vznikl ve spolupráci s producentem Honzou Brambůrkem. Skladba zaujala i redakci magazínu Headliner, která MEA zařadila do výběru 50 nadějí české hudební scény.
Stále se hlásíte ke kapele Edera, ze které jste vzešli, ale přesto jste se pojmenovali jinak. Jaký k ní máte vztah?
MH: Edera vznikla někdy v lednu 2013 úplně nenuceně – taková sranda mezi Dlouhánem, mnou a Martinem, což byl bubeník. Hráli jsme tehdy alternativní rock, měli jsme zpěváka, klasickou sestavu, všechno se to postupně vyvíjelo. Pak přišla první zásadní změna – zkusili jsme zpěvačku, Lynn, a tím jsme se úplně překlopili jinam, víc k dream popu.
Pak ale odešla i ona a my hledali dál. A upřímně – sehnat u nás v regionu kvalitní zpěvačku není úplně jednoduché. Tak mě napadlo napsat na základní uměleckou školu v Roudnici, jestli by někoho nedoporučili. A doporučili Zorku. A ještě super bylo, že jsme měli zkušebnu ve Mšených Lázních, a Zorka tam bydlela. Přesně. Přišla na zkoušku – a bylo jí čtrnáct. Ještě ani ne patnáct. A my z toho byli úplně vedle. Ten hlas… to bylo jasné.
JD: Jenže pak odešel bubeník – a to byl další zlom. Najednou jsme neměli rytmickou kostru, na kterou jsme byli zvyklí. A tím pádem jsme začali hrát jinak. Méně „na tempo“, víc na atmosféru. Přibyly klávesy, začali jsme víc pracovat se zvukem.
MH: A tehdy jsme si řekli, že Edera vlastně končí. Že to, co vzniká, už je něco jiného. Tak vznikla MEA. Ne, že bychom se od minulosti odstřihli – ale je to nová kapitola. Jiný zvuk, jiný přístup.
Jak se do toho všeho dostal Martin?
MH: Docela náhodou. Učitel hudby na gymnáziu věděl, že hraju na kytaru, a doporučil mě. Já jsem jel na první zkoušku úplně naslepo – vlakem někam do Evaně, vůbec jsem netušil, do čeho jdu. Pamatuju si, že první, co jsem slyšel, byly Fairytales a Sirény. A říkal jsem si: „OK… tohle je hodně jiný.“ Já jsem do té doby dream pop vůbec neznal. Fakt jsem nevěděl, co to je.
A nebyl to šok?
MH: Byl. Ale vlastně příjemný. Neměl jsem žádná očekávání, takže jsem se tomu prostě otevřel. A postupně jsem se přizpůsobil tomu, co se tvoří.
Jak vznikl název MEA?
MH: Nejdřív jsme byli „New Edera“, což bylo hrozný. (smích)
MH: Já jsem pak začal házet do skupiny různý návrhy. Hodně jsem se točil kolem motivů moře a měsíce, zkoušel jsem i nějaký severský jazyky, finštinu… úplně všechno.
