Kapelu Waterbased založila v roce 2018 zpěvačka Julls Mihalyiová. Krátce poté se stal druhým členem kytarista a výtvarník Ľubo Krajňák. Poznávací značkou hudby Waterbased je kombinace zasněného křehkého zpěvu Julls a introvertních textů se znepokojujícím elektronickým doprovodem. V březnu tohoto roku vydala kapela debutové album Silent Regions a na podzim vyrazila na turné po pěti českých a slovenských městech. V tu dobu již díky připojení se amerického hráče na bicí Johna Clardyho fungovala coby trio.
Název alba zní Silent Regions. Co jsou ony tiché oblasti?
Během pobytu v Kodani jsem přemýšlela nad konceptem alba a tento název mě napadl jako první. V doslovném překladu to nic neznamená, takovéto slovní spojení se nepoužívá. Pro mě označuje tichá místa, o kterých jsem nedokázala mluvit ani s kamarády či rodinou. Jsou to tichá místa v mé hlavě.
Obdoba třinácté komnaty?
Ano, dá se to tak říct.
Grafika alba je v kontrastu s jeho názvem expresivní, doslova křičí. Jak to jde dohromady?
Grafika nevznikala podle názvu. Vymysleli jsme ji s naším kamarádem Ondrou Rychnovským, který nás fotil. Kulička, kterou tam mám v ústech, může představovat ono nevyřčené slovo. Chtěli jsme také, aby grafika desky upoutala na první pohled.
Hrál v tomto kontrastu nějakou roli fakt, že vaše hudba má také tichou a „rušivou“ složku?
Je to možné, ale nebylo to tak myšleno od začátku. Skladby byly původně jemnější. Od producentů Jonatana Pastirčáka a Ondřeje Mikuly (Aid Kid) jsme chtěli, aby album zdynamičtěli, aby to nebyly jen „slaďáky“. Ten „špinavý“ hudební kontrast tam je a moc se nám líbí.
Vaše hudba je založená na kombinaci dream popu, noisu a trip hopu. Jaký je tvůj vztah k těmto rozdílným žánrům?
Inklinuju k dream popu. Trip hop jsem neposlouchala, ale v té kombinaci mi přijde zajímavý. Celkově mám ráda jemnější hudbu. Coby zpěvačka a textařka se hodně soustředím i na slova.
Čí texty se ti líbí?
