Ano, Ohře teče drsnou, divokou krajinou. A pohled na Svatošské skály, zvláště po důkladném posilnění v restauraci na protilehlém břehu řeky (vždyť od vody jde často lezavý chlad), inspiruje. Koncepce třetího alba Povodí Ohře, založená na známé místní pověsti o zkamenělé svatbě a prohnaná filtrem německého romantismu až ke z-hecu-punku, vypadá na první pohled jako mystifikace až pořádná habaďůra. „Místo odpočinku je po textové stránce koncepční album na motivy libreta F. E. Devrienta k romantické opeře Hans Heiling (Jan Svatoš),“ děl pěvec Jiří Sisi Sochor. Věřili byste tomu, zvláště třeba po poslechu částí „Devrientova“ hutně zhudebněného libreta s verši jako „jsme bohatí / a ostatní se nás bojí / buzerují v náš prospěch / poškození destruktivní“ (Podzemí) či „dej mi svatební šperky / zkrášli svého nepřítele / utrpením ozdobíš své štěstí / ani já nezůstanu pozadu“ (Anno)? Leda by byl operní baryton Phillip Eduard Devrient (1801–1877) punker nebo metalista. Jenže on romantismus vygeneroval lecjakou, bráno dnešní terminologií, „punkovou gotiku“. A pěvec Devrient ono libreto opravdu napsal a v Berlínské opeře 24. května 1833 v hlavní roli premiéroval. Nevěstu Annu mu zpívala vídeňská diva Therese Grünbaum… I když Ohří pojetí předlohy a Sochorovy úpravy textů jsou zjevně hodně volné, svérázné, ulítlé a současné. K dobru věci, zajisté.
Po hudební stránce zůstává zachován vysoký stav hladiny, skoro povodňové nebezpečí, i dost silných spodních proudů. Povodí Ohře sice rádi mluví o inspiracích alternativní country či cow punkem, ale ono jde pořád o západočeský punkový bigbít, což není nic proti ničemu. Ovšem „nepunková“ zvuková zpestření jako využití slide, „nemocného“ soundu cigar boxu a nakažlivého zaswingování rytmiky potěší. Zlatý hřebíček alba? Rozhodně odpíchnutý shuffle/rock’n’rollek Láska a svítiplyn.
Věru hezké Místo odpočinku, toho posledního a věčného, vykreslila kapela svým posluchačům.