Archivní koncertní nahrávka Prague Super Quartet, pořízená v roce 2013 v rámci mikulovských Jazzových večerů na počest Karla Krautgartnera, zní tak, jak byste asi čekali. Míněno v dobrém. Jako uvolněná hudební komunikace mistrů svého řemesla na známá témata, „tetralog“ vedený se vzájemným respektem a učebnicovou schopností naslouchat si, zároveň s vědomím vlastních kladů i silných stránek spoluhráčů. Přitom nic rutinérského. Pánové Jiří Stivín, Emil Viklický, František Uhlíř a Josef Vejvoda se samozřejmě znají od „dávnověku“ českého moderního jazzu z nejrůznějších kapel a projektů. Ale Prague Super Quartet se nescházel tak často nebo na tak dlouhé šňůry, aby hrozilo zapadnutí do schématu. Přestože se záměrně vyhnul autorské tvorbě a soustředil na standardy. Šlo pouze o sérii koncertů na počátku 90. let (hlavně zahraničních, v Německu, Nizozemí, Lucembursku) a pak znovu v období, ze kterého pochází mikulovský záznam.
Na pódiu musela vládnout hravá nálada. Koho jiného než pana Stivína a spol. by napadlo překlopit bopovou improvizaci v Autumn Leaves do pseudo-barokní hříčky s jazzovou rytmikou, podpořenou i tím, že pan Viklický přeskočí od piana k cembalovému rejstříku syntezátoru. Baví, jak přirozeně vplyne balada Lover Man do bluesové formy a zase ven, a usmějete se, když Stivín uzavře jazzový standard citací melodie jiného standardu Škoda lásky. To na počest autora Jaromíra Vejvody, otce bubeníka Josefa Vejvody. Neoposlouchá se ani velmi stivínovské a „viklické“ laškování s česko-slovenskými lidovými motivy písní Bazalička, U Dunaja, u Prešpurka či Dobrú noc.
Přínosem živého alba je i fakt, že žádný záznam téhle superskupiny dříve nevyšel, alespoň pokud vím. Ač se pan Viklický v rozhovoru zmiňoval o natáčení koncertu Prague Super Quartet v pražském (tehdy ještě) Pakulu v roce 1991. Pokud nečekáte od desky za každou cenu hochkunst, ale „(ne)obyčejný“ kumšt, veselí a přirozenost, nebudete zklamáni.