Stále pracovitý Původní Bureš tentokrát připravil rovnou dvojalbum, byť, pravda, druhý z disků je časosběrný. Nové písně na prvním disku pod typicky krásně potrhlou poetikou skrývají… vlastně vůbec neskrývají notnou dávku tísně. „Tamtamy do nás buší jakési zprávy z úplně jiných světů a medvěd, kterému kdosi nasadil hlavu jelena, se marně snaží dorozumět se svými krajany. Proti bdění mezi psem a vlkem už nepomáhají antidepresiva… Kolektivní děs zhmotnělý v rozličné Golemy se potácí ulicemi, v písmenkové polívce byla objevena azbuka a čínské znaky,“ píše k tomu principál Fumas s narážkou na jednu ze svých výtvarných koláží na obalu 2CD. Název Palimpsest pak odkazuje k nezvykle pracné přípravě repertoáru, kdy kapela několikrát z gruntu překopala aranžmá. Nemáme sice představu, co bylo načrtnuto na seškrabaných vrstvách, ale to není důležité, protože naléhavý obsah zůstal v pergamenu přesvědčivě vytlačen.
Kompilace převážně koncertních snímků z let 1987 až 2024, publikovaných původně na samo-doma kazetách či výpalech, Fumas vtipně pojmenoval The Grey Test Hipps aneb Babička uměla saláty. Nevím, zda to tak je, ale pokud měl na mysli parafrázi názvu legendárního hudebního pořadu BBC The Old Grey Whistle Test, respektive příběh původu tohoto názvu v chodbách Tin Pan Alley, pak vyvolal krásně komické asociace. Kritériem pro zařazení na CD by byl úspěch písní v testu vyvolání mimoděčných tanečních pohybů stárnoucích fanynek a fanoušků kapely. Ano, Původní Bureš je dnes hudbou pro „pamětníky“, tedy ty pub-punk-folkové, alternativní. Což myslím jako poklonu, je obdivuhodné uchovat si i po dekádách hraní autenticitu.
Samozřejmostí je lo-fi estetika nahrávky. Ctitele kapely neodradí. Vlastně příkladně evokuje totalitní doby rockových samizdatů. Což v době agentů Bureše (neplést s Původním) a Oldy dává smysl, byť zatím probíhá „jen“ ekonomická cenzura. Nezávislá tvorba zkrátka přežije lecjaký režim.