Album měsíce

Svou hudbu nazývá kanadský punker „druhem zkurveného klezmeru“, takže pokud dáváte přednost radostně tančícím a střízlivým židovským klarinetistům v jarmulkách, k albu se ani náhodou nepřibližujte. Pro jistotu, aby se vám obraz moderní židovské hudby neslil v mejdan ožralých rabínů, o kterých tak Geoff Berner rád zpívá; nejen oni ho pak proto považují za pomstychtivého anděla klezmeru.
Po předcházející Bernerově albové trilogii (Klezmer Mongrels, The Wedding Dance of the Widow Bride, Whiskey Rabbi) si hodně lidí oddechlo: máme to za sebou, víc politicky cynický a brutálně upřímný už snad tenhle židovský zpěvák a hráč na akordeon z Vancouveru být nemůže. Omyl! A jestliže k nějaké změně došlo, tak v hudbě: krajanský producent, hip hoper a hudebník Josh Dolgin, známý spíš pod jménem Socalled, sice albu ubral na obvyklé syrovosti, nicméně dosud akustického Bernera poprvé napojil na elektroniku a jindy punkově chaotickým skladbám dodal nečekanou, místy dokonce až zklidněnou podobu, aniž by samozřejmě cokoliv zmírnil na Bernerově agresivním, řvavém vokálu.
Společně také postavili fantastickou kapelu, kdy k léta věrným – bubeník Wayne Adams a houslistka Dionna Davies – přibrali matadory newyorské radikální židovské scény klarinetistu Michaela Winograda a zpěváka Benjy Fox Rosena a k nim bulharského jazzového kytaristu Lubo Alexandrova, kanadskou houslistku Brigitte Dajczer a dokonce smyčcové kvarteto Les Filles Mitraillettes.
Co skladba, to ironie a černý humor až na dřeň. Berner sahá do otevřených ran, vrací se ke skutečným případům a schytávají to od něho, padni komu padni, Židé, Nežidé i Bůh. V nejuječenější skladbě Rabbi Berner Finally Re veals His True Religious Agenda sází třeba na stůl silný argument: je docela možné, že bible představuje test, kdy Bůh po nás chce, abychom v životě dělali pravý opak toho, co je v ní psáno; zkrátka že přicházet do nebe je pěkná zhovadilost.
Inspirovat se nechal evropským kacířstvím ze 17. století. Židovskou „píseň o práci a lásce“ Mayn Rue Platz napsal v 19. století polský básník Morris Rosenfeld a nazpíval ji kdekdo (na albu Marx Engels Beatles také naše Vltava). Svatosti její krásně bezútěšné melodie se lyricky hlasově zjihlý Berner nedotkl, pozměněné verše ale uštěpačně vztáhl na čínské gastarbeitry v New Yorku; snad proto se k němu přidává v mandarinštině zpívající Lan Tung, slavná čínsko- kanadská hráčka na dvoustrunné housle erhu.
Ze dvou rozpustilých starších ruských židovských písní udělal jednu: Dalloy Polizei. Nově ji otextoval, použil úryvek Fuck tha Police od černých newyorských gangstaraperů N.W.A. a vypráví příběh Iana Bushe: v policejní vazbě, kam se dostal za na veřejnosti otevřenou láhev piva, ho v údajné sebeobraně policajt zastřelil ranou zezadu do hlavy. „Jestliže si ode mne Dalloy Polizei vypůjčíte, zaneste do ní prosím vlastní zkušenosti policejní vraždy ze svého okolí,“ žádá Berner. A ještě jednou vězení: v I Am Going to Jail si prozpěvuje, že musí za katr, protože potřebuje třikrát denně jíst a nové boty, ale jinak je to celé o sovětských pogromech na Židy.
Došlo také na pražského Golema (Oh, My Golem). V čistě elektronické Socalledově režii Berner metaforicky deklamuje, až z toho úpí, o zneužitém levicovém sionismu, izraelské armádě a fanaticích z Tel Avivu nesnášejících Palestinu. Těžká ironie vychází z úvodní punkové vypalovačky Victory Party: židovský chlapík, který přežil koncentrák, se vrací do Berlína, ve svém bývalém baru si najme německé muzikanty, přinutí je hrát klezmer a sám se pomalu upíjí k smrti.
Berner natočil své vrcholné dílo, o tom nemůže být pochyb. Revival židovské hudby započatý The Klezmatics tím nadobro skončil, na řadě jsou nekorektní radikálové smýšlející o židovském světě úplně jinak. Snad proto Geoff Berner nezpívá v jidiš, ale anglicky.

GEOFF BERNER: Victory Party, Mint Records, 2011, 52:14