Dub Colossus: A Town Called Addis

Dub, a to přímo v kolosální podobě, uprostřed Etiopie, kolébce lidstva a země rastafariánům zaslíbené. Jak příznačné. V tamním městě Aksúmu je údajně také uložena a v chrámu Svaté Marie Sionské přísně střežena židovská Archa úmluvy s kamennými tabulkami, na něž Bůh napsal deset přikázání. Podle pověsti ji do Etiopie dovezl první etiopský císař Menelik I., syn izraelského krále Šalamouna a tajemné královny ze Sáby, vládnoucí dávno před Kristem na území dnešního Jemenu a Etiopie. S Archou úmluvy se do země dostal také hudební symbol Etiopie: begena, harfa krále Davida, svěřená mu samotným Bohem.

Na rozdíl od Billa Laswella, labelu Buda Musique, holandské skupiny The Ex nebo fi lmaře Jima Jarmusche se programátor a kytarista Nick Page (Count Dubulah), bývalý člen Transglobal Underground a dnes dua Temple of Soun ds, nevydal do duchovní země rastafariánů zkoumat pouze hudební dědictví zlatých 60. let, nýbrž na něj navazující žhavou současnost mládí, napasovanou později ve studiu Real World na moderní jamajský dub v podobě alba projektu Dub Colossus s názvem A TOWN CALLED ADDIS (Real World/ Indies Scope, 2008, 68:36).

Etiopie koloniálním obdobím nikdy neprošla a její starobylá hudební tradice – polyrytmy z regionu Tigray, minstrelské pouliční písně Azmari, etiopská dvojsmyslná poezie Semenna-werq, a capella polyfonní zpěv národa Maale nebo náboženská hudba begena – proto do 30. let minulého století prakticky nedoznala výrazných evropských vlivů. S nástupem císaře Haileho Selassieho do země dorazily dechové orchestry, měnící se brzy v prestižní záležitosti jakékoliv státní organizace.

Repertoárová všehochuť začínající u operet a končící soulem se v 60. letech pod vlivem amerického jazzu, rock- ’n’rollu, nigerijského afrobeatu a rhythm’n’blues proměnila v sofi stikovaný etiojazz, v oněch časech v Africe málem bezkonkurenční, a studia Addis Abeby ve swingující Mekku muzikantů. Dokonce se říká, že kdyby císaře v roce 1974 nesvrhla komunistická lůza vedená Mengistu Mariamem, okamžitě tvrdě potírající západní hudební výstřelky, Etiopie by ve světovém měřítku získala možná statut hudební velmoci jakou představují například Mali se Senegalem. Etiopská hudební scéna se od 90. let postupně vzpamatovává a Dubulahovo album představuje významnou část jedné velké mozaiky vzrůstajícího světového zájmu o ni.

Jednolitost nahrávky jakoby poznamenala skutečnost, že Etiopie představuje pro jamajské rastafariány duchovní území (posledního císaře Haileho Selassieho nazývali Králem všech černých lidí) a Pageův dub se tak vrací vlastně jakoby domů. Prolíná se s etiojazzem, funky, tradicí a především s úžasnými hlasy zpěváků, novodobých azmaris, věky věků se po zemi toulajících bardů doprovázejících se na lyru kraar, jednostrunné housle messengo nebo fl étnu washnit, a ze všech nejvíc se v současnosti podílejících na obrodě nočního klubového života v Addis Abebě. Tito komentátoři života, improvizátoři, sžíraví satirici a humoristé mají blízko k západoafrickým griotům. Komunisté tradici azmari prakticky vyhladili, když ale museli z Etiopie odtáhnout, znovu se vrátila na výsluní.

Na albu azmari reprezentují především mladí zpěváci: Sintayehu Zenebe, pro všechny Edith Piaf Etiopie, držitelka Kora Awards Tsedenia Gebremarkos Woldesilassie, o nic méně žádoucí Desta Fikra, zručný hráč na messengo Teremage Woretaw s naříkajícím hlasem, ale také fl étnista Getachew Werkley. Pamětníky zlaté éry zastupují zpěvák Bahta Gebrehiwot se saxofonistou Feleke Hailu, respektovaným hudebníkem, učitelem a dlouholetým spoluhráčem slavného etiopského zpěváka Mahmouda Ahmeda. Byl to Feleke, který Dubulaha zkontaktoval s nadějným mládím.

Skladby Dub Colossus těží především z lehkosti, s jakou Dubulah kombinuje elektronický dub s jazzem, varhanami a klavírem nepřeslechnutelného Samuela Yirgaa se zmíněnými akustickými nástroji a ahmarským jazykem. Tryská z nich působivá síla, názor, spiritualita a momenty společného štěstí podtržené vrcholem alba: blues od řeky Nil Shegye Shegitu, v němž se ke zpěvákům přidává americký kytarista Skip McDonald (Little Axe) a irský kontrabasista Bernard O’Neil. Dubulah alias Nick Page je Angličan, při poslechu alba byste za to ale ruku do ohně rozhodně nedali.

Přidat komentář