Kvarteto Fahrzavö má nejen nezvyklé složení, tedy cimbál a zpěv (Jana Vöröšová, skladatelka s kompozicemi provedenými Českou filharmonií, Nederland Blazers Ensemble, orchestrem BERG, SOČRem etc.), flétny vč. blízkovýchodní ney, zpěv a perkuse (Kristýna Farag se slovenskými a syrskými kořeny, Šotek-Ozorovič-Suchý, Ziriab, podílela se třeba na interpretaci kompozic Steva Reicha, vedle soudobé hudby ráda i tu lidovou, třeba arabskou), klarinet a flétny (Michal Hrubý, aktivní nejen v Romanovská-Tichý-Hrubý) a saxofony, klarinet, whistle, perkuse a zpěv (Zdeněk Závodný, jinak Pražský improvizační orchestr, Frisk, Trash Talk, Moving Orchestra, navíc divadelní a festivalový kurátor). Také si vybralo nevšední inspiraci. Volnou improvizaci odráží mj. od hudby Dálného východu. A uvádí „vliv čínského baroka a skladeb jezuitských misionářů 17. století“, ač pro svůj nedostatek vzdělání v daném oboru netuším, zda jde o fakt, nebo o pábení. Neb i nadsázka a hudební humor patří ke tvorbě Fahrzavö. Jen si představme, co se skrývá za názvy Nymph Milkmaid (Nymfa dojička, jde o zhudebněnou báseň italského manýristy Giambattisty Marina z přelomu 16. a 17. století, v českém překladu ze sbírky Polibky) či Sericomyia silentis (latinský název pestřenky tiché, lidově zvané „vosička“ díky mimetizování vos či včel).
Dálněvýchodní melodika z alba prosvítá třeba hned v úvodní Vietnamese Song. Byť se tu do orientálně klenutých linek brzy vloudí stará dobrá disonance, freejazzová svobodomyslnost a experiment s nezvyklými souzvuky, aby se nálada nečekaně přelila z jásavosti přes poťouchlost do pocitů baladicky tklivých. Zároveň je deska, zachycená v akusticky „živém“ prostředí kostela sv. Markéty v Loukově, žánrově velmi pestrá, s odkazy na soudobou hudbu i rozličné „folklóry“. A nejlepší na tom je, že kombinace psaných pasáží a kompozice v reálném čase je zároveň objevná i posluchačsky přístupná, bez samoúčelných divokostí.