Folkový písničkář Jan Řepka byl součástí dua Nestíháme, se kterým vydal dvě alba nebo třeba přispěl na sampler Havěť všelijaká, a nyní to zkouší sólově. Karty jeho debutu ČISTÝ BYL SVĚT (vl. náklad, 2010, 39:14) odkrývá už samotný název nebo či strohý design digipacku. Ryzí, ale zcela tradiční folk, který může zaujmout svou prostotou, otevřeností a občas i chytrým textovým obratem (…i rozchod se dá překousnout, máš-li silné zuby…), ale který pravděpodobně jiného než skalního folkového posluchače nemá šanci oslovit. Jsou to hezké písničky, které si určitě najdou svou cílovou skupinu mezi publikem, co pravidelně navštěvuje Portu či Zahradu, písničky plné lyriky, zpívané se zaujetím i s funkčním kytarovým doprovodem. Ovšem při porovnání s klasiky žánru, ke kterým se i Řepka jako autor hlásí, prostě nemohou obstát. Vedle Merty či Plíhala jsou hudebně i textově chudé, o instrumentálním zázemí ani nemluvě. Oproti Dobešovi jim chybí humor, nadhled i silnější textová témata. Asi nejblíže náladou i poetikou mají k Hutkovým vážnějším polohám z první poloviny sedmdesátých let nebo nemnoha skladbám Pepy Nose, ve kterých se nepokoušel o humor. Vysmívat se jejich občasnému balancování na hraně naivity, prozrazující nezkušenost mládí či uzavřenost ve svém vlastním světě, by bylo hloupé a cynicky snadné. Nezbývá než doufat, že deska je jen studenou konzervou a že Jan Řepka dokáže koncertně svým písním dodat sílu atmosféry a neopakovatelnosti okamžiku.
