Album Songs Of Earth představuje vlastně časosběrný dokument. Klavíristka a skladatelka Jessica Williams na něj zařadila především nejlepší „skladby vzniklé v reálném čase“ během několika let působení v seattleském klubu The Triple Door. Živá nahrávka obsahuje sice i pár „psaných“ kousků, ale kompozice typu „teď a tady“ hrají úmyslně prim. A slovo kompozice bylo použito zcela úmyslně, protože skutečně nejde o improvizaci na dané téma, ale o logicky vystavěnou, strukturovanou, melodicky vyváženou hudbu, která se právě zrodila v hlavě skladatelky. Jinak řečeno – nechce se věřit, že signály přenesené z mozku do prstů a na klaviaturu nebyly dlouho předem promyšlené. Co víc, všech sedm stop alba, důmyslně seřazených a jen decentně oddělených potleskem publika, jakoby tvořilo jediné sedmivěté pásmo. Přičemž psané skladby Poem nebo jediná coververze, volná úprava Coltraneovy To Be, si vůbec nezadají s těmi na fleku zrozenými jako Deayrhu. Mimochodem, i název Deayrhu vznikl „vnuknutím“, podle autorky nelze význam slova vysvětlit.
Největším darem Jessiky Willams zůstává schopnost skloubit klasickou hráčskou i skladatelskou průpravu, oproštěnou ovšem od čehokoliv schematického a dogmatického, s niternou svobodou, uvolněným rozjímáním, silou imprese. Takhle nějak by dnes možná komponoval Erik Satie, kdyby se vydal jazzovou cestou. A Songs Of Earth můžeme bez výhrad vnímat jako kvintesenci všeho, co klavíristka současnému jazzu přinesla.
Origin Records, 2012, 55:13